Pošta

Pošta

01.10.2008

Pošta-100 let

Poštovní a telegrafní úřad zřízen 10.1.1903. Obvod poštovní tvořily osady Radenín, Bítov, Dlouhá Lhota, Krtov, Terezian, Chrbonín a samoty k těmto osadám náležející. První úřednicí byla slečna Emilie Pískovová z Haber.

 

Pošta-Radenín č.p.5

První úřadovna byla v budově čp. 5.

V nůši z Chýnova donášel psaní i balíky Alois Prošek, potom koníkem Antonín Krátký (sestra byla úřednicí), po něm 17 roků František Holub z čp. 87.

 

Pošta-Radenín č.p.69

Později se pošta přesunula do čp. 69.

C.k. ředitelství pošt a telegrafů v Praze vyhovělo žádosti zdejší obce a hraběcí rodiny Latourovy v ten způsob, že místo poštovního posla, který dvakráte denně chodil na poštu do Chýnova, zřídilo jízdní poštu, kterou možno jeti dvakrát denně do Chýnova a zpět. Změna tato stala se 1.10.1913.

Z pošty slečna Fischlová jako první oznámila zprávu o ukončení války a státním převratu v roce 1918.

Pošta-Radenín č.p. 61

Od 1.1.1930 byl poštovní a telefonní úřad v domě č. 61.

Historie domu č.p. 61

V domě č.p. 61 měl před 2. sv. válkou smíšený obchod Ferdinand Lederer. Nosil plnovous. Ošklivý nebyl. Byl to velice chytrý a inteligentní člověk. Každého, koho poprvé viděl, upozorňoval slovy: "Prosím, prosím, nelekejte se!" Hlavu i trup měl normální, nohy však byly tenké, krátké a v kolenou dozadu ohnuté, chromé. Pohyboval se: dřevěné obyčejné protézy koženými pásky měl přivázány ku kolenům a lehké dřevěné trojnohé stoličky drže v rukou opíral se o ně. Na jedné té stoličce sedával v krámě. Že stoličky byly nízké, byl do polohy hodně vodorovné. Lidé mu přezdili kozel. Poněvadž přijel sem z Těchobuze u Pacova už dospělý muž, neví se, zdali se narodil ochrnutý. Také prý chůva neopatrností jej zmrzačila a zatajila, co provedla a nebyl léčen. Měl tři dobře rostlé syny. Josef, bankovní úředník, Ferdinand, obchodní jednatel. Oskar dovedl malovat a stal se spisovatelem. Roku 1932 prodali dům i obchod Janu Řezníkovi a odjeli do Hořovic. Jan Řezník zde pobyl dva roky. Nebyl normální. Poslán do ústavu pro duševně úchylné. Jeho bratr všechno prodal r. 1934 hosp. družstvu v Chýnově. Byla zde "Družka" spol. s r. o. filiálka chýnovské. Dům je jednopatrový. Dole je krám, byty a skladiště. V patře byla četnická stanice od 18. října 1918 až do 31.12.1929 a odstěhovala se na Valečka č.p. 5.

Ve válečných a poválečných dobách byl listonošem v Radeníně Josef Janů.

 


Josef Janů - životopis

Josef Janů

Narodil jsem se 25.11.1911 v Radeníně v č. 53. Otec vyučen obuvník, matka zem.dělnice vlastnící 1 ha zem. půdy. V necelých třech letech otec byl povolán do Světové války a vrátil se 21.12.1921 z ruského zajetí. Dvě starší nevlastní sestry, matka a já – to byl vzorný kolektiv. Vyrůstal jsem bez velkých nároků na dětství. Od 10 let svého věku vždy o prázdninách jsem měl  zaměstnání v zahradnictví a později v zemědělství místního velkostatku. Školu jsem navštěvoval v Radeníně a 2 roky v Chýnově. Do učení na zedníka v r. 1928-30 poslán k místnímu zedníkovi FR. Janovskému. Presenční službu jsem konal od r. 1933-35 a po jejím skončení opět vrátil k řemeslu. V r. 1938 koupil jsem domek v Radeníně č. 82 a oženil se.  V r. 1941 jsem měl nastoupit práci v Říši. Odcestoval jsem do Prahy a dostal práci bez čekání u pošty Praha 1 jako topič.  Po 6 měs.práci topiče byl jsem přeřazen k dodejně balíků. U téhož úřadu. V r.1943 uznán schopným pro práci v Říši, přeložen k poště Tábor 2 a po krátké době  působení telegram z ředit. pošt Praha přemístěn k poště Berlín 04. Dne 23.10.1943. 2.2.1945 spolu s J.Šavrdou jsme uprchli a zaměstnán u pošty Radenín jako doručovatel. Po krátkém zaškolení zapojen do vyživovací akce dětí a žen uvězněných v Plané nad Lužnicí. Každý druhý den získané potraviny od zemědělců v doruč. obvodě jsme spolu s G. Knotkem dopravovali  na jízdních kolech do turoveckých lesů. V květnových dnech nastoupil jsem s puškou v ruce pod vedením poruč. Drdy do chýnovských lesů jako spojka, ale po 2 dnech na příkaz vedoucího pošty Zadáka odvolán. Na nátlak vedoucího pošty Zadáka současně s G. Knotkem stali jsme se členy strany nár.soc. V roce 1948 v únoru složil jsem členství strany, která zradila. A do jiné strany nevstoupil s vědomím, že bych mohl býti považován za falešného hráče.

 

 

Josef Janů, listonoš, 32 letý odjíždí 11.10.1943 do Berlína. Pracuje mezi 900 pošťáky všech národností. Čechů je přítomno asi 500. Prožil 161 náletů, dvakrát byl zasypán v nouzových krytech. Mimo nějaké škrábance vyvázl bez úrazu. Je u vlakové pošty. Má potravinové lístky pro auslendry (cizince). Příděl na období : 125 gr. másla, 175 gr. marmelády, 175 gr.cukru, 4 kg chleba, 1 housku nebo 50 gr. krupičky, ½ litru mléka, 56 ks cigaret, 2 kg uhlí. Po těžkých náletech má mimořádný příděl ½ litru lihoviny, 10 dkg rýže, 15 - 20 cigaret, a za ½ roku 50 gr. zrnkové kávy. Vrátil se 4.2.1945.


Oskar Lederer

Oskar Lederer:

 

Strašidlo

 

Povídali včera naši, na půdě  že večer straší,

Pláče, kvílí co jen může, že až z toho husí kůže.

 

A což v noci!-je tak sivá! Nad chalupou vítr zpívá,

strašidlo pak k tomu sténá, bílé jako sněžná stěna.

 

Zasmál jsem se tomu řčení. Není třeba vysvětlení.

Co to bylo povím zkrátka: vrzala to stará vrátka.

 

 

Udatní hastrmani.

 

Nad mlýnem pod strmou strání hádali se hastrmani.

Věc že je to velmi těžká, holou pěstí zabít ježka.

 

Na cestu se tedy dali, ježatého vyhledali.

Pod náhonem v skalní díře bydlelo to strašné zvíře.

 

Žádný se však neměl k činu. Polykali hořkou slinu.

I řek´první „ Bratře milý! Uhoď ty! Máš více síly!“

 

„Starší jsi,“ mu druhý vece, „rozhoduješ o všem v řece.

Tož jen honem, než se splaší. Tohle tě přec nezastraší!“...

 

„Zabijem ho spolu tedy,“ radili se naposledy.

Sotva však mu ránu dali, oba dva se popíchali.

 

Z toho plyne naučení, páchat zlo že radno není.

 

 

Kraj kalicha

 

Sborník okresu táborského, milevského a sedlčanského.

Pořádá odpovědný redaktor Roman Cikhart, odb. učitel

 

V  Táboře 1929

Tiskem knihtiskárny Šmíd a spol. v Soběslavi.