Historie

Historie

Mapa Hradenína z roku 1764-1768: I. vojenské (josefské) mapování - Čechy, mapový list č.225. Po dvoru Theresien Hof a osadě Theresiendorf (Terezín) ještě není ani památka.

Terezín založila v roce 1758 Maria Theresia Kolowrat-Krakowsky rozená Caretto-Cavriani di Millesimo. Dvůr i osada dostala jméno Terezie, a protože se v tehdejší době mluvilo německy, říkalo se Theresienhof a Theresiendorf. Během let se to automaticky změnilo na Terezianhof (Tereziandorf). Později "Hof" - dvůr a "Dorf" - ves odpadlo a zůstal Teresián (Terezián). Za republiky v roce 1929 naši filosofové přišli na to, že Terezián nezní česky a proto byl změněn na Terezín.

V Terezíně se také říkalo "V Chalupách" - chalupy proto, že zdejší obyvatelé byli bezzemci, měli pouze chalupu (koupili pouze místo pro stavbu a nějaký dílec půdy jim vrchnost spachtovala). Také se zde říká "V ježku".Toto pojmenování zdejší osadníci neradi slyší a chce –li je někdo pozlobit, říká:" Ježkováci, Ježuráci". Jak toto vzniklo popisují dvě pověsti: Na místech , kde osada vznikla byly pravděpodobně pastviny na kterých rostlo bodláčí a tvrdá tráva, která se v některých krajích říká "štětky", tedy "ježky". Druhá pověst vypráví, že některý majitel nebo správce dvora řekl ve společnosti: "Těma chalupama jsme okolním sedlákům nasadili do kožichu ježka", což znamenalo, že tito lidé – bezzemci, budou okolním rolníkům v polích škodit, protože je usídlili ku konci svého katastru, jenž byl vražen jako klín do katastru obce Chrbonína  a Krtova. Chalupy vzrostly na 31 domků a skoro v každém měli podruha (nájemníka). Práce u dvora pro všechny nebyla. Muži zdržovali se doma jen v zimě a na léto rozjeli se do světa. Pracovali v cihelnách (Štýrsko, Rakousy), statkářům u Prahy sekali obilí, dělali s tesaři na stavbách lešení. Většina však byla zedníky a pro ně byla Vídeň.Šikovnější vyučili se "flastru" - dnes má jméno kladeč, obkládá stěny dlaždicemi. Dívky a některé vdané jezdily s mužem do Vídně. Na stavbách podávaly cihly, nosily kbelíky na hlavě, jiné pomáhaly při "flastru" - nosily a namáčely dlaždice, maltu připravovaly. Některé sloužily v okolních vsích u sedláků. Chlapci šli s tátou do světa na řemeslo a tak zůstávala doma celý čas máma s těmi nejmladšími - a tak je tomu podnes (1937). Dnešní dívčí generace k sedlákovi sloužit nechodí, ale učí se švadlenami, nebo jdou do města "na zkušenou". Do prahy jezdí 6-8 zedníků, ostatní pracují v okolí příležitostně na stavbách. Snad nikde nepracují ženské tolik jako v chalupách. Muži jdou za výdělkem a ony samy obdělávají pole, dovedou sít, shání stelivo a krmivo pro dobytek v létě, nosí palivo v zimě. A když v létě jsou borůvky, nikdo jich denně nesebere více, než "ježkovačky". Zde, jak samy říkají, celý boží rok nesejde jim nůše ze zad. Přitom jsou veselé a dobře vypadají. Otcové nynějších hospodářů kupovali každý kus pozemku, který byl na prodej. Kupovali často na dluh. Práce byla, pracovat každý chtěl a proto splácel poctivě i nepsané splátky. Byli lidé poctiví. Neznali a nespoléhali se na zemědělské oddlužování. Že mnohý táta rád vypil skleničku kořalky - zednický chléb - a synovi zbyla mnohá ta splátka, nelze jim už vyčítati. Po válce (1. sv.) dobrodiním zákona o dlouholetých pachtech a parcelací dvora v r. 1926 získali hodně půdy. A že po státním převratě byl velký stavební ruch v Praze i jinde a všichni muži z Ježku že jezdili do světa za prací a jsou dobrými zedníky, jež nejraději pracují úkolově, tj. akord, vydělávali týdně 600 - 900 Kč. Někteří jsou ještě muzikanti, z čehož je také příjem. Proto také ty staré sešlé chaloupky během 12 let po 1. svět. válce zmizely a ve dvou řadách proti sobě okny stojí úhledné domky taškami neb eternitem kryté. Většina osadníků má pěkné stodoly na obilí. Domkáři s větší výměrou pozemků vlastní alespoň dvě krávy k tahu. Starou budovu má č.p. 2, šindelovou krytinu a došky na obytném i chlévu má č.p. 6. Část staré budovy a došky má č.p.7.Obytné budovy a chlévy starou stavbu došky krytou má čp. 28 a 29.

Mapa Theresienhof a Theresiendorf z roku 1819-1858 II. vojenské mapování - Františkovo.

V Terezíně je kaplička se zvonkem ve dvorku u domku č.p. 25. Vedle této kapličky stojí železný kříž. Když v roce 1903 zničilo krupobití úrodu, dostali postižení v osadě od státních úřadů 62 zlaté, o které se nerozdělili. Na kapličce měli puklý zvonek. Od vrchnosti z Choustníku, Radenína a Hrobů dostali asi 50 zlatých, k tomu přidali, co se po chalupách sebralo a koupili si nový zvonek a za 18 zlatých, které zbyly, pořídili v roce 1905 tento kříž. V roce 1942 rekvírování zvonů pro válečné účely. Z osady Terezín také museli zvonek dodat na obecní úřad. Avšak starosta obce zapomněl jej zapsat a hlásit v soupisu zvonů. Úřady o něm nevěděli. Napravovat omyl dodatečně nebylo radno. Schoval zvonek do roští na zahrádce. Tam přečkal válku. Terezínští si ho přinesli r. 1945.

 

Za vsí ke Krtovu stojí kříž za Jana Radostu a u polní cesty k Vodárně stojí kříž za Antonína Srnku, jež oba z Terezína padli v 1. světové válce. V současnosti již polní cesta k Vodárně neexistuje, dlouho zde nebyl ani zmiňovaný kříž, jelikož byl stržen při polních pracích. Znovu byl postaven v roce 2000.

kříž  kříž  kříž