12. až 13. století
31.01.2008
Nejspíše od počátku vzniku děkanátů jako správního mezičlánku mezi arcijáhenstvím a farními kostely byl sídlem děkana i Chýnov. Největšího rozmachu dosáhly državy pražského biskupství v letech 1250 až 1268, tj. mezi získáním Chýnova a odstoupením Bechyňska.
Lažany jsou berní rulou zmiňovány již v roce 1250. Král Václav I. daroval polovinu Lažan pražskému biskupství (později připadla městu Chýnov a tam náležela až do roku 1850), druhá polovina byla majetkem kapituly Všech svatých v Praze.
Nuzbely také Nužbel, Nužbely, Nužbly, Nuzbly, Neuzvedi. Roku 1250 prodal král Václav biskupství pražskému statek Chýnov a k němu mimo jiné zboží v Neuzvedech dvůr kmecí s mlýnem.
Na spojnici důležitého obchodního průtahu při ústí Kozského potoka do Lužnice založila před polovinou 13. století hradecká větev Vítkovců (pozdějších pánů z Ústí) městské sídliště Ústí. Generální kapitula dominikánského řádu roku 1250 vyslovila souhlas se zasvěcením kostela ústeckého konventu zakladateli řehole sv. Dominikovi. Tento žebravý řád se zaměřoval na boj s učeným kacířstvím. V Ústí později byla klášterní škola, farní škola a místní špitál - útulek, který začal svou charitativní činnost nejspíše až roku 1388.
Zřejmě roku 1270 bylo založeno město Hradiště (dnešní střed Tábora) Přemyslem II. řečeným Otakarem (1253-1278). Masivní opevnění s hradem na jižní straně. Zaniklo pravděpodobně roku 1276. Zůstal kostel sv. Filipa a Jakuba.
Daleko menší význam z hlediska kolonizace měly jiné panské rody, včetně pánů z Choustníku, kteří někdy od 80. let 13. století vlastnili statky ve východní části Táborska. První zprávy o hradu Choustníku (Choustnice) máme z doby Přemysla II. řečeného Otakar Beneš z Choustníka, který se připomíná mezi lety 1252-1262, byl současníkem "zlatého a železného" krále. Jeho synem snad byl onen Benessius de Chusnyk, o němž kronika Neplachova k roku 1277 zaznamenává, že mu Přemysl II. odňal Poděbrady, tj. purkrabství či zástavní držení tohoto královského hradu. Patřil zřejmě ke skupině českého panstva, která byvši postižena královými opatřeními hospodářskými a plány revindikačními, přimkla se k mocnému jihočeskému rozrodu Vítkoviců a s ním v rozhodném okamžiku Přemyslova konfliktu s Rudolfem Habsburským vystoupila proti svému králi na straně nově zvoleného krále římského. Roku 1282 jej nacházíme přímo mezi příslušníky erbu růže, které Jindřich z Rožmberka uvádí jako svoje příbuzné na listině zpečeťující jeho smír a vyrovnání s Albrechtem, vévodou rakouským.
S prvními sídly drobných šlechticů se shledáváme již od samého počátku 13. století. Druhá polovina téhož století se vyznačovala zahušťováním sítě těchto lokalit.
Celý kolonizační proces na Táborsku vyvrcholil až v první polovině 14. století, kdy se zde poprvé objevují lokality s názvem Lhota.
Rámcově lze předpokládat, že až do počátku 13. století osídlování Táborska probíhalo formou jinde běžné vnitřní kolonizace z iniciativy světských a církevních feudálů. Teprve v následující době lokátoři postupně uplatňovali a přejímali právní a jiné zvyklosti středoevropského kolonizačního procesu. Je téměř jistě, že němečtí horníci z Jihlavska i odjinud zakotvili na Hradišti a v Ústí. Na venkově tu a tam ušla inkvizičnímu postihu utajená rodina valdenských kacířů.
Asi v roce 1234 se začalo těžit stříbro v Jihlavě za panování krále Václava (1230-1253). Později se těžilo i u Německého (Havlíčkova) Brodu a v Ratibořských horách.
1289-90 válka Václava II. (1278-1305) s Vítkovci. Záviš z Falkenštejna sťat před Hlubokou 24. srpna 1290.
Kolem roku 1290 sběh ke Kutné kdy vznikl Babylon s téměř 10 000 přistěhovalci.
V červenci 1300 začala ražba pražského groše a parvuse (půl groše) (1 groš=12 parvů).
A ještě trochu z měr
Plošné míry:
provazec - 2 až 3 provazce byl korec = půl jitra = 800 čtverečních sáhů = 0,288 ha
Vše bylo nejednotné: největší lán měl až 100 korců, nejmenší 32,5
Později lán královský měl 45 - 50 ha, lán zemský (pražský) 18 ha (48 jiter po 5 provazcích pražské míry)
Selský lán měl 32 ha, kněžský 25,6 ha.
Délkové míry:
látra = 2,39 m, loket český = 59,15 cm
Mapa hradů, zámků a tvrzí táborska (A. Sedláček)