NOVÁ VES U CHÝNOVA
Předpokládá se, ža většina vsí v okolí Chýnova vznikla ve 13. a 14. století. Ve 14. století existovaly nedaleko od sebe dvě vsi: Borovice (nebo též Borovnice) a Bor (jinak Nová Ves či Malá Ves ).
Ves Borovice stála v dnešním lese Bory u potoka. Poprvé je zmiňována po roce 1335, kdy se zde převrhl vůz s „valdenskými“- příslušníky náboženské sekty, jejíž členové k nám prchali před církevním pronásledováním hlavně z německých zemí.Roku 1379 je zde doloženo 12 hospodářů včetně pastýře a mlynáře.
Ves Borovice z jakéhosi důvodu koncem 14. stol. zpustla a kolem roku 1390 ji opustilo 11 usedlíků. Její čtyři lány byly připojeny k Chýnovu. Zůstal jen Mackův mlýn, dnes již také zcela zaniklý.
Ves Bor čili Nová Ves (Noua wess)je poprvé zmiňována r. 1379 v berním rejstříku chýnovského panství.. Dodnes tradovaná pověst, že ves stála původně v lese Bory a po zničujícím požáru byla znovu postavena na dnešním místě, není nijak historicky doložitelná. Ovšem pozdější název obce-Nová Ves, nasvědčuje, že mohlo dojít k obnově po nějaké živelné pohromě, případně byla ves dosídlena a tím i „obnovena“ lidmi ze zanikléBorovice.
Další název obce-Malá Ves-je celkem paradoxní, neboť počtem usedlíků i výměrou polností to byla (hned po Chýnově, již tehdy označovaném jako město) největší ves na panství. Každý ze zdejších 31 hospodářů (mezi nimiž figuroval i panoš Pešek, tedy chudý šlechtic) obdělával půdu od čtvrt do jednoho a půl lánu (ves měla celkem 22 lánů). Rychtář Domyn měl 1 a půl svobodného (od platu svobozeného) lánu a dalšího půl lánu za službu. Krom toho provozoval svobodnou krčmu.
Malá Ves byla založena na půdorysu podkovy. Rozlehlá trávná náves, sloužící kdysi jako pastviště pro domácí drůbež, byla postupně (od 18. stol.) zaplňována zástavbou menších domků.
Po třicetileté válce počet usedlostí klesl na 14, z toho 7 gruntů bylo pustých a 5 nově osazených. Roku 1651 zde žilo 55 osob starších 10-ti let, z toho 25 katolíků a 30 nekatolíků. Jeden z usedlíků byl svobodník.
Počet domů i obyvatel rostl poměrně rychle: 1763 21 domů, 201 obyvatel, 1848 37 d. , 369 ob., 1880 42 d., 480 ob., 1930 69 d., 313 ob.
Nová Ves byla po celou svou historii součástí chýnovského panství. Ve středověku zde sídlil rychtář, ale v polovině 17. stol. náležela obec spolu s dalšími pěti vesnicemi pod rychtu lažanskou.
Po zrušení vrchnostenské správy vznikaly samosprávné obce s volenými zastupitelstvy. Nová Ves se roku 1850 stala součástí politické obce Turovec (což je skutečnost, o které místní navědí nebo radši nechtějí vědět) a byla jí až do roku 1886, kdy se od Turovce odtrhla Zárybničná Lhota a Nová Ves se stala její součástí.
Samosprávnou politickou obcí je Nová Ves od přelomu roku 1889/1890.
Za komunismu byla Nová Ves opět sloučena s Turovcem, sídlem MNV bylo ale formálně v Nové Vsi.
Od 1. 1. 1994 se Turovec osamostatnil.
PŘEDSTAVITELÉ OBCE (do opětovného sloučení s Turovcem )
1889 Josef Bartáček
(?1893 Václav Hanousek)
asi 1894-1902 Jan Poduška, rolník čp. 5
1902-1906 Jan Prokop, rolník čp. 9
1906-1908 Josef Bartáček. rolník čp. 3
1909-1912 Matěj Hrstka, rolník čp. 18
1912-1919 Jan Hladík, rolník čp. 13
1919-1923 Josef Poduška, rolník čp. 5
1923-1931(?) Václav Hanousek, rolník čp. 26
1931-asi 1948 František Dominik Jůza, hostinský čp. 46
do r. 1956 Josef Tročil, kovář čp. 31
ZAJÍMAVOSTI Z HISTORIE
Jestliže Nová Ves v něčem skutečně vynikala, pak to byl počet rolníků, respektive poměr počtu rolníků ku počtu chalupníků (domkářů). Na přelomu 19. a 20. stol. to bylo 23 : 21. Později sice převládli domkáři, ale faktem zůstává, že takto vysoký počet selských usedlostí nebyl obvyklý ani v mnohem větších vsích. Nová Ves je tak ojedinělým případem nejen v rámci Táborska.
Důvodem tohoto počtu snad byla skutečnost, že většina vrchnostenské půdy se nacházela v bezprostředním okolí Chýnova, Dobronic a Dolních Hořic, kde byly panské dvory. Nová Ves ležela v rámci panství poněkud stranou, většina polností tak zůstávala v držení místních usedlíků
V „Knize starých zápisů a pamětihodností“, uložené v okresním archivu, se zachoval záznam o pořízení nového zvonu do místního kostelíka sv. Anny. Úroveň textu je dokladem mluvy a pravopisných znalostí tehdejších venkovanů:
„zvon jes z Budějovyc křtěn jest Ján Nep. Vojtěch a Barbora. Křtil jest ho v Budějicích Jaroslav Holeš. Dali sme starí zvon a přidali sme na něj 53 zl. A 90 kr. a váží jenom sám bezevšeho 30,5 kilo a jest přijvezen dne 18ho Ledna 1893 a přivez ho Ján Jůza a václav Hanousek čp. 27 toho času byl starostou.“
Když se v letech 1886-1887 vyměřovala železniční trať z Tábora do Jihlavy, měla vést její trasa kolem Nové Vsi, kde by byla i zastávka. Zdejší sedláci však nechtěli ani slyšet o tom, že by se jejich pole měla stát obětí technického pokroku a byli zásadně proti. Železnice musela být nakonec vedena jinudy a paličatí rolníci se dál spokojeně rýpali v rodné hroudě.
Občané Nové Vsi byli odnepaměti svými sousedy nazýváni „marňáci“, pro svou údajnou marnivost. Toto pojmenování je dodnes v povědomí zejména u obyvatel Turovce. Ve skutečnosti se Novoveští vyznačovali spíše nábožností.
Výše zmíněná zbožnost jim však nebránila vést r. 1905 spor s chýnovským děkanem o právo na lov raků na Hrobském potoce pod Bítovem.
Na počátku 30. let se ve vsi objevil jakýsi floutek a se zaujetím si pročítal jména na nedávno postaveném pomníku obětem světové války. Kolemjdoucí ženě se představil jako Josef Pán, jeden z padlých. Žena nad tím kroutila hlavou, nicméně uznala, že se podobá spíše Josefu Jůzovi, který zemřel v ruském zajetí v roce 1915. A tak se stalo, že se onen návštěvník začal vydávat za dávno zemřelého Jůzu (jeho památku připomíná i kříž v lese Bory, který dal postavit jeho otec rolník Jan Jůza v místě, kde se se synem loučil před odjezdem do války). U "příbuzných" v Nové Vsi zřejmě příliš neuspěl, zato však sestry zemřelého v Dobronicích a na Smyslově mu uvěřily a radovaly se z dávno již ztraceného bratra. U jedné z nich nějaký čas příživničil, ale jeho "švagrovi" se celá věc nezdála, a tak vše oznámil četnictvu. Vyšetřováním bylo zjištěno, ža se jedná o podvodníka, který se o totéž už v minulosti pokusil.
Nová Ves a Turovec leží na přibližně 8 km/2 velkém ložisku tzv. permského pískovce. Podobná hornina se nikde poblíž nenachází. Většina starších stavení i sakrálních památek v okolí (např. část chýn. kostela) je postavena právě z tohoto materiálu. V 19. a 20. století zde fungovaly nejméně 4 lomy.
Koncem 19. století byly v okolí Chýnova zjištěny omezené zásoby uhlí. Velkostatek nechal provádět průzkumné vrty hlavně v sousedství Nové Vsi. Stalo se tak v letech 1874, 1886 a 1903.
Vrtalo se i koncem 60. let 20. století v lese Stráních, ale mezi lidmi se dodnes šušká, ža předmětem zájmu prospektorů tentokrát nebylo uhlí, ale uran.
PAMĚTIHODNOSTI OBCE
Kostel sv. Anny byl postaven r. 1875 manželi Josefem a Annou Strnadovými. Jedná se o nepříliš nápaditý projekt v eklektickém slohu s prvky novorománskými. Byl upraven kolem roku 1930 a 90. letech.
Kříž, který zhotovil kameník Studenovský na náklad Františka Prokopa. Úplně stejný kříž byl nedlouho poté vztyčen na okraji Bítova, dnes je bohužel v rozvalinách.
Železný kříž z roku 1886, který byl od stavení „U Zadražilů“ přemístěn před čp. 48.
Boží muka neznámého stáří, novodobě upravena. Původně stála při cestě do Bítova v místě, které bylo roku 1860 přeťato silnicí do Plané, dnešní E 409.
Pomník obětem první světové války z roku 1930.
Hasičská zbrojnice z roku 1912. Sbor dobrovolných hasičů byl založen o rok dříve a působí nepřetržitě dodnes.
STARÁ STAVENÍ
jedny z posledních dosud nenarušených „moderními“ úpravami (brizolitovou fasádou, plastovými okny atd.) nebo vestavbami neforemných rodinných domů z časů socialistického blahobytu.
Podklady k této stránce poskytl pan Karel Vošta
Oficiální stránky obce:
Historické snímky obce:
http://sechtl-vosecek.ucw.cz/cz/cml/dir/nova_ves_u_chynova.html