14. století

Historie obce Radenín v 14. století

31.01.2008

Radenín se poprvé uvádí roku 1300 - Tobiáš z Radenína.

V říjnu 1304 římský král Albrech Habsburský táhl od Lince proti Václavovi II. ke Kutné Hoře. Jindřich z Rožmberka a Oldřich z Hradce se mu postavili.

21. června 1305 umírá s obrovskými dluhy Václav II. Nástupce Václav III. je zabit 4. srpna 1306.

V září 1306 vojsko Rudolfa Habsburského pochoduje od jihu na Prahu aby vyhnalo nového krále Jindřicha Korutanského. Rudolf Habsburský platí dluhy. Přezdívka "král Kaše". Rok 1306 rokem hladomoru.

Koncem léta 1307 po smrti Rudolfa pustoší jižní Čechy rakouský vévoda Fridrich.

Na podzim 1310 vojsko Jana Lucemburského "krále cizince" vstoupilo do Čech.

Jan Lucemburský v roce 1325 razí první českou zlatou minci - dukát (1=16 grošů). Později ve finanční krizi nechává razit devalvované denáry.

Mzdy: nekvalifikovaná síla pobírala 1-2 groše denně. Denní jídlo se nedá pořídit laciněji než za půl groše.

V říjnu 1333 Karel IV. překročil české hranice a začíná vládnout.

Rokem 1348 se dostavila do Evropy strašná éra dýmějových morů. Pokles evropského obyvatelstva o jednu třetinu.

Stavební boom.

Jakého byli rodu původní držitelé Radenína, není známo. Za časů císaře Karla žil Mikuláš z Radenína, jenž byl již r. 1363 mrtev, zůstaviv vdovu Markétu a syny Jana a Mikuláše, z nichž tento ještě r. 1367 let svých neměl; bratří ti rozdělili se potom tak, že dostal každý polovici tvrze, dvoru a vsi Radenína a půl vsi zbořené Lhoty. Mikuláš, řečený Čvero; jenž k dílu tomu také dvůr popl. Bor držel, vložil díl svůj v desky zemské r. 1369 Petrovi, Oldřichovi a Janovi, bratřím z Rožemberka. Když tedy r. 1391 polovici tuto za odúmrť královskou vyhlašovati chtěli, hájil práva Rožemberských Hroch ze Zvířetic, a toho dovedl, že jim na soudě dvorském za právo dáno bylo. Vedlé těchto dvou připomíná se také Vyšata z Radenína (r. 1378), jenž měl však hlavní statky v Javoře.

Tvrz měla hradby s půlkruhovými baštami. Kostelík svaté Markéty s opevněním (kostelec) v blízkosti gotické středověké tvrze. Od roku 1369 farní.

V roce 1374 umírá "otec české reformace" Jan Milíč z Kroměříže. Císař Karel IV. umírá 29. listopadu 1378. Vyhrocují se konflikty související s rozkolem v katolické církvi, s jejím zesvětštěním a mravním úpadkem.

Přibík Pulkava z Radenína - oficiální letopisec Karla IV.. Tento kněz, vášnivý katolík, působil jako rektor školy u sv. Jiljí na Starém Městě, a když roku 1380 zemřel, zanechal po sobě dílo, které mělo být především oslavou lucemburského rodu.
V roce 1378 byl Přibík Pulkava z Radenína uveden jako farář v Chudenicích . Je zajímavé, že 19.7.1378 je jediné přesné datum, které ze života tohoto významného českého kronikáře známe. Byl synem jistého Dluhovoje a stal se mistrem svobodných umění na pražské Univerzitě Karlově. Později byl rektorem školy u sv.Jiljí v Praze. Chudenickým farářem se stal, aniž by kněžské hodnosti dosáhl. Někdy kolem roku 1380 Pulkava zemřel.
Patrně také za svého pobytu v Chudenicích dopisoval poslední stránky své Kroniky české, kterou počal jazykovým zmatením lidí při stavbě babylonské věže a dovedl do roku 1330. Jako oblíbenec Karla IV. měl přístup ke všem potřebným pramenům. Jeho dílo však obsahuje dost omylů, které později převzali i např. Aeneas Sylvius nebo Václav Hájek z Libočan. Přibík kroniku psal latinsky, ale patrně ještě za jeho života buď on sám nebo někdo jím pověřený se stal autorem německé a české verze.

Mor u Radenína v letech 1390 a 1391. Jaroš z Radenína vyskytuje se roku 1393 jako svědek při nadání kostela v Tučapech.

Po 90 letech míru začíná v roce 1394 téměř 10-letá občanská válka. Václav IV. je vězněn na Příběnicích. Jeho bratr Jan Zhořelecký bojuje se vzbouřenou šlechtou v jižních Čechách.

Krizové jevy na Táborsku za vlády Václava IV. (1379-1419)

Hrad Choustník zdědili po Benešovi z Choustníka dva jeho synové Beneš a Jan, kteří jej r. 1322 vyměnili s Petrem z Rožmberka, pánem na Přiběnicích, za starý původní majetek celého rozrodu Růže Prčice na Sedlčansku.

Vývoj politické situace v zemi musel Choustníku dodat značné důležitosti, protože hrad a rozsáhlé zboží k němu patřící představovaly jakousi výpadní bránu, odkud mohla moc rožmberská, zakotvená jinak v jižních Čechách, zasahovat hluboko do středu země. Toho si byli vědomi i protivníci Rožmberků a už v době Václava IV. se králův bratranec Prokop snažil, aby tento mocný spár pana Jindřicha z Rožmberka, předního člena panské jednoty, ustavivší se proti králi, zbavil jeho nebezpečné síly. Vysoko položený Choustník nemohl ovšem být zdolán nevalnou vojenskou technikou té doby, a proto vyjednával Prokop se zemanskými lapky, kteří tehdy byli v boji s Rožmberky, aby mu pomohli zmocnit se hradu lstí. Ale Rožmberští si byli také dobře vědomi významu své pozice choustnické, hrad hlídali a přepad se nezdařil.