Kostel Svaté Markyty s Kaplí sv.Barbory

Kostel Svaté Markyty s Kaplí sv.Barbory

22.01.2012

Kostel Svaté Markyty

Kostel Svaté Markéty

 

Kostel je jednolodní s pětiboce uzavřeným presbytářem, s věží (se sakristií) po severní straně, s barokní osmibokou kaplí sv. Barbory po jižní straně a s předsíňkou po severní straně lodi. Presbytář je podepřen odstupněnými opěrnými pilíři, okna jsou s půlkruhovými záklenky a hlubokými špaletami, obdobné okno je v podvěží. Presbytář je zaklenut křížovou hřebínkovou klenbou s kápěmi v závěru, v podvěžní sakristii je hmotná valená klenba. Kostelní věž je 31 m vysoká a stojí na severní straně kostela. Vrch věže tvoří šindelem krytá kopule, na ní stojí šestiboká lucerna s bání. Ve spodní části je sakristie, s jedním malým okénkem na východ. Na věž se vystupovalo po dřevěných, stříškou krytých schodech, vedoucí ze hřbitova (zbořeno 1990). Práh kostela má výšku 562 m nad mořem.

Kostelík svaté Markéty s opevněním (kostelec) v blízkosti gotické středověké tvrze. Kostel sv. Markéty byl od roku 1369 (1384) jmenován jako farní, do roku 1758 patřil jako filiální kostel k Choustníku, od tohoto data ke Hrobům.

Jaroš z Radenína vyskytuje se roku 1393 jako svědek při nadání kostela v Tučapech; byl příbuzný aneb přítel nějaký vladyk Tučapských, také se po něm roku 1405 dne 9. září Kunrat z Tučap a Petr z Radenína jako patronové kostela radenínského připomínají.

Roku 1412 dne 21. června připomíná se Vácslav jako patron kostela radenínského a po něm roku 1413 dne 2. prosince Bušek z Jedlan, a přece se potom Vácslav zase v držení Radenína vyskytuje, neb týž prodal (vkl. roku 1414 dne 5. října) Radenín tvrz, dvůr popl. se dvojím poplužím, 5 1/2 lánu dědin s celým podacím Chvalovi ze Žďáru a Ondřejovi z Nemyšle za 200 kop. Jak se dále poměry majetníků za těchto dvou držitelů vyvíjely, není nám známo.

Smrčkové z Mnichu zvětšili kostel. Polygonální presbytář je zvenčí podepřen dvěma opěrnými pilíři. Křížová renesanční klenba z 2. poloviny 16. století, renesanční průčelí rovněž ze 16. století. Loď má plochý strop, podlaha je kamenná. Kostel má osm oken, zakulacenými, poloobloukovými. Tehdy provedena (nezachovaná) sgrafitová výzdoba vnějšku.

Jiřík Homut z Harasova spolu s manželkou Alžbětou daroval roku 1610 dva zvony ke kostelu radenínskému. Velký (Karel) měl 20 centů, vysoký byl 90 cm a průměr měl 110 cm. (Za války 25.10.1917 byl zrekvírován.) Malý má 10 centů, výšku 77 cm a průměr 94 cm. „Léta od narození Syna Božího 1610 tento zvon dali jsou pro čest a chválu Pána Boha a věčnou památku na svůj vlastní náklad slíti urozený a statečný rytíř pan Jiřík Homut z Harasova, hejtman kraje Bechyňského, nejvyšší berník král. Čes. s  urozenou paní Alžbětou rozenou z Cimburka a z Tovačova, manželkou svou, k kostelu Radenskému založení Svat. Markyty.“

Johann Georg II. von Sporck dal kostel Choustnický, jenž byl bezpochyby v třicetileté válce zpustošen, opět vystaviti a r.1687, 2. července posvětiti.

Hrabě Ferdinanda Magnus Ignác Arnošt Antonín des Fours nechal vysochat kamenné sochy sv. Františka de Paula z roku 1717 a Jana Nepomuckého z roku 1727, které byly postaveny u kostela.

Nový oltář pro radenínský kostel zakoupila Maria Konstancie Voračická rozená des Fours (+ 23.11.1735) v roce 1749 (?). Svatostánek je dřevěný a na dvířkách byl obraz Panny Marie Klokotské. Po stranách oltáře jsou dřevěné branky, vedoucí za oltář s dvířky, se sochami sv. Zikmunda a Vojtěcha. K oltáři se vystupuje po dvou dřevěných schodech. Tumba i menza jsou dřevěné, tumbu vepředu zdobil erb hraběcí rodiny. Oltář na čtyřech sloupech je ve dřevě, ale pozlacení, mramorování a polychromie je již sešlá. Hlavní oltář je portálový se sochami světců, s původním obrazem sv. Markéty (je portrétem šlechtičny), obnoven byl v roce 1748.

Horní obraz na plátně zobrazuje Nejsvětější Trojici.

Dolní obraz sv. Markéty, jak s křížem v ruce přemáhá obludu pekelnou. Obraz je na plátně.

Rokoková kazatelna je zdobena figurálními reliéfy

Varhany jsou z počátku 18. století

Kůr je zděný. Je na něm pozitiv se dvěma měchy, dvě lavice a dřevěný pult. Vedou na něj dřevěné schody z předsíňky kostela s dvojími dřevěnými dveřmi.

Zpovědnice se nalézala v sakristii. Mimo ni nalézaly se tam také skříň dvoukřídlá s kredencí na kalich a otevřená almara s věšákem.

Při opravě kostelní věže byla nalezena poškozená  korouhev. Při její opravě - vyčištění látky a obrazu se zjistilo, že obrazy jsou signované WhJ, to znamená, že je malovala Johanna Baillet de Latour rozená hraběnka Wratislavova z Mitrovic.

Radenínský kostel patřil do roku 1758 jako filiální k Choustníku, kdy Maria Theresia, říšská hraběnka Kolowrat Krakowsky rozená Caretto-Cavriani di Millesimo, dotovala a zřídila farní beneficium v Hrobech dne 21.6.1758 a připojila radenínský kostel k Hrobům. V Choustníku zřekla se i pro své potomky patronátního práva.

V místě kolem bývalé kostnice (márnice) byly pohřbíváni do jámy vojáci z vojenského lazaretu umístěného na zámku v dobách napoleonských válek. (Neoznačeno.)

Asi roku 1850 Kristína Strnadová z Radenína čp. 17 (bydlící ve Vídni) darovala na plechu malovaný obraz Panny Marie s Ježíškem.

V roce 1855 byla hrobka Zuzany Černínové z Chudenic otevřena, ale kromě zlatého prstýnku a zbytky křížku a růžence nebylo ničeho nalezeno.

Kostel má osm oken, zakulacenými, poloobloukovými, které byly opraveny roku 1856.

Náhrobky dal hrabě Eugen Czernin z Chudenic roku 1858 vyzdvihnout z dlažby a vsaditi ke stěnám chrámu.

V presbytáři na straně epištolní zasazen kámen náhrobní: Jiřík Homut z Harasova (+ 1616), Jan starší Czernin z Chudenic (+ 1642)

Granitový náhrobek Jana Černína z Chudenic zemřelého 22.11.1642. Na náhrobku je vytesán černínský znak, na němž bývalo nahoře vytesáno srdce se třemi plameny, nad ním křížek a latinský nápis: „Ježíš Kristus Spasitel“, vlevo srdce s nápisem: „Maria“, dole na pravé straně umrlčí hlava a na levé sutky spočívající na křížem přeložených kostech. Kámen je však notně sešlapán, špatně je čitelný i nápis: „Léta Páně 1642 v sobotu po Obětování Panny Marie jinak 22. Novembris život svůj dokonal a usnul v Pánu urozený pán, pan Jan starší Černín z Chudenic na Radeníně, Choustníku, Pacově, Mitrovicích a Kostolomlatech, maje věku svého 45 let 4 měsíce a 5 dní. Jehožto tělo v tomto chrámu odpočívá a veselého z mrtvých vzkříšení očekává s rodiči svýma milýma a s dítkami.“

Na straně evangelijní:

Anna Polyxena Voračická z Paběnic (+ 1632) a její manžel Humprecht nejstarší Czernin z Chudenic (+ 1632)

„Anna Polyxina Černínová, rozená Voračická z Paběnic na Mitrovicích a Vrchoticích, život svůj v pánu dokonala na Chustnici ve středu 2. dne měsíce juni léta 1632 v hodinu 12. německou v noci na půl orloji, majíce věku svého 60 a 1 rok a některou neděli; s panem manželem byla 38 let a některou neděli.“ 

„Humprecht nejstarší Černín z Chudenic na Mitrovicích a Vrchoticích, Jmti Císařské, též Jmti královské rada, soudce zemský, místodržící v království Českém, život svůj dokonal v Pánu na Chustnici v sobotu 22. dne měsíce máje léta 1632 v hodinu 24. na celém orloji, majíce věku 62 léta a několik neděl.“

V lodi do zdi na straně jižní:

Alžběta Homutová z Cimburka a Tovačova (+ 1622), ?, Zuzana Czerninová z Harasova (+ 1654), náhrobek obráceně vsazený - Johanka Olbramová ze Štekře (+ 1613) a ?.

Dva ve zdi zasazené náhrobky patří matce a dceři. První je rozdělen na dvě pole – v horní polovině je text Písma: „Vím zajisté, že vykupitel můj živ jest a že v poslední den z země vstáti mám a zase oblečen v kůži mou a v těle mém uzřím Boha mého.“ V dolní půli  je cimburský znak a na okraji nápis: „Léta Páně MDCXXII, XXVI. Dne měsíce máje* totiž ve čtvrtek den památní Božího Těla život svůj jest dokonala a to urozená paní Alžběta Homutová z Cimburka a z Tovačova na Radeníně, Choustníku a Bělí, majíce let věku svého L a III.“ (*26.5.1622). Další zkratky znamenají: „Tuto odpočívá očekávajíc slavného z mrtvých vzkříšení.“

Druhý (třetí zleva) je náhrobní kámen Zuzany Černínové, zemřelé 22.2.1654. V horní polovině mramorového náhrobku je nápis: Hic iacet ilina dna dna Susanna baronisa Cernina nata Homutiana de Harassov, dna in Radenin, Chaustnik, Mirovitz et Costenblat. Obiit XXII. Febr. Anno MDCLIV. Requiscat in pace miseri cordiam Dei dic lector.“

Náhrobek panny Johanky Olbramové ze Štěkře. Má v horní části erb s nalomenými dřevci a hlavním poli nápis: Léta 1613 vzata jest do nebeského ráje a dokončila život svůj urozená panna Johanka Wolbramová ze Štěkře a Miskov (ic?), dcera urozeného a statečného pana Jiřího Wolbrama ze Štěkře na Brandlíně, byla cizí a sirá p.t.“

Náhrobky za oltářem Kryštof , Pavel, Adam a Bedřich  Homut z Harasova se známým textem Písma o tom, že maličkým nemá být bráněn přístup k Ježíšovi., pravděpodobně dcera hraběte Ferdinanda des Fours Sophie Walburga des Fours (15.5.1721 v Radeníně - 16.5.1751 v Radeníně),  pravděpodobně Johanka Eusebie Vlková z Kvítkova na Radeníně (+ 1624) - náhrobek se znakem vlka.

Kostel byl omítnut roku 1860.

Po levé straně vedle sakristie stával oltář sv. Františka z Paoly, na němž byl obraz jmenovaného světce z roku 1860 od tehdejšího černovického kaplana Bedřicha Kamarýta. Obraz visel na stěně a před ním byla mensa a tumba.

6.9.1861 byla báň na věži opravována. V báni nalezla se tehdy plechová skříňka, s některými česky, německy a latinsky psanými spisy, které byly vlhkem sešlé a jen zčásti se daly přečísti. Byla tam též nalezena pamětní mince z doby korunovace císařovny Marie Terezie. Ve spisech je zmínka o vrchnosti, o cenách viktualií tehdejší doby.

Další oprava věže byla roku 1869, kdy byla horní střechy s lucernou pobita plechem a na vrch upevněn kříž. Do té doby vrchol věže zdobil obraz sv. Markéty malovaný na plechu, který už byl tak zrezivělý, že toho roku ho vítr shodil. Dolejší báň byla pobita šindelem. Klempířské práce provedli Antonín Mašek, Emanuel Strádal, Martin Melichar z Černovic, tesařské Antonín Říha, mistr tesařský z Radenína, zednické František Průša z Radenína. Pamětní spis do báně napsal tehdy Josef Šabata, purkrabí. uvádí v něm změnu platidel v roce 1858, ceny potravin, o zasedání Zemského sněmu v roce 1861, o sněmu římském, o tom jak 16. 8. 1866  táhli Radenínem první pruští husaři a huláni. Pamětní spis byl  při opravě věže v roce 1901 z věže vyndán a je v zámeckém archivu uložen. Při této opravě byla báň nad lucernou znovu oplechována a dolejší báň vyspravena a nadehtována. Oprava stála 1770 korun 82 halíře a byla hrazena ze zádušního majetku. Opravu prováděl mistr tesařský z Radenína Antonín Prošek (vulgo Říha).

Sochy byly přeneseny v roce 1870 od kostela ke kapli Jana Nepomuckého za kostelem.

Roku 1871 Kateřina Spinlerová dala svým nákladem opravit malé postraní oltáře v lodi chrámové.

Oltáříky Bičování Krista a Zvěstování Panny Marie.

Obraz Neposkvrněného početí Panny Marie a Svaté Rodiny na plátně malovaný v pozlacených rámech darovala roku 1872 Kateřina Spinlerová.

Roku 1880 byl tento oltář tak sešlý, že musel být zrušen a místo něj nechala patronka kostela paní patronka Jindřiška (Henrieta) Baillet de Latour rozená Kolowrat Krakowsky postavit dvě patronátní lavice a nad ně hraběcí erb. Vedle na zdi visel obraz sv. Františka z Paoly. Dřevěná mřížka byla posunutá, dříve bývala asi tři kroky od oltáře, nyní od dveří do sakristie ke kapli sv. Barbory.

V kostele jsou kromě výše jmenovaných patronátních lavic ještě v lodi lavice pět a pět na každé straně.

14 obrazů Křížové cesty starých na plátně malovaných, koupených roku 1893 z Kasejovic (zcizeno)

Obraz Panny Marie Svatohorské se Sv. Horou v pozadí, daroval 1900 Jan Makovec, sedlář.

V presbytáři zavěšen byl za sklem hřeb, podobný sv. hřebům a dotýkaný na sv. kříži v Římě. Darovala jej paní hraběnka Helena Baillet de Latour na památku úmrtí jejího jediného syna Jindřicha roku 1901.

Pamětní spis byl  při opravě věže v roce 1901 z věže vyndán a je v zámeckém archivu uložen. Při této opravě byla báň nad lucernou znovu oplechována a dolejší báň vyspravena a nadehtována. Oprava stála 1770 korun 82 halíře a byla hrazena ze zádušního majetku. Opravu prováděl mistr tesařský z Radenína Antonín Prošek (vulgo Říha).

Zpovědnice opravená a znovu natřená se nalézá v sakristii. Mimo ni nalézají se tam také skříň dvoukřídlá s kredencí na kalich a otevřená almara s věšákem. I tyto byly opraveny r. 1902 za 30 korun Janem Pekařem, truhlářem.

V roce 1908 - oprava financována hraběnkou Baillet de Latour.

V květnu 1916(9) byly poslední kameny zasazeny do zdí. Jeden nedopatřením zazděn obráceně.

Zvon Karel byl za války 25.10.1917 zrekvírován. Na věži rozbit a po kusech spuštěn dolů.

10. září 1940 byl vysvěcen nový zvon Václav a zavěšen na věž kostela. Pořídili jej společně hraběcí rodina Baillet de Latour a dp Perneger Josef, děkan a vikář v Hrobech.

V dubnu 1942 byl odebrán 420 kg zvon Václav a umíráček. Zbyl zvon z roku 1610. Umíráček byl vrácen v roce 1946. Zvoněno jím v poledne o Hodu božím velikonočním.

Na věž se vystupovalo po dřevěných, stříškou krytých schodech, vedoucí ze hřbitova (zbořeno 1990). Na stěně kostela už jsou izolátory elektrického nadzemního vedení. Elektrifikace proběhla v letech 1942-43. Procházka na hrad Choustník,

Za komunistů se vybavení kostela poničilo a rozkradlo (obrazy křížové cesty).

Asi v roce 1967 zcizena putovní soška Panny Marie (stáří 300 let).

V roce 1969-70 oprava krytiny věže a výměna oken.

Zbourání zdi kostela a kašny. Postavena nová zeď. Cesta se tímto rozšířila.

1990 oprava střechy.

Od listopadu 1994 do září 1995 oprava věže

V roce 2005 odstranění sutě z půdy a natření věže.

Mnoho lidí z Radenína si všimlo, že z kostela zmizel zvon "umíráček". Záhada byla brzy vyřešena. Zvon odvezl pan Mikula - správce farnosti - k opravě do Chýnova. Zvon však z  nepochopitelných důvodů nevrátil zpět do Radenína, ale umístil ho do rekonstruované kapličky v Poříně. Na četné protesty a stížnosti, kterými se zabývala i policie, byl zvon vrácen zpět na své místo. Varhany šly do opravy.

V kostele radenínském je mnoho co opravovat. Značně poškozeny jsou oltáře sv. Markéty i sv. Barbory. Činnost dřevokazného hmyzu je na nich více než patrná. Po opravě volá i strop – na některých místech opadává omítka až na rákosový podklad (viz foto v příloze kroniky), zrestaurovat by potřebovaly i cenné fresky v kapli sv. Barbory. Na opravy je ve farnosti stále málo peněz. Pomocí peněz z krajského fondu záchrany movitých kulturních památek začala první fáze opravy mimořádně cenných varhan a z havarijního fondu byly peníze použity na opravu šindelové střechy na věži kostela. Také byl zpracován projekt na opravu krovu a střechy kostela. Na opravu varhan byla použita i náhrada za zvony zabavené za války.

 

Kaple sv.Barbory

 Kaple sv.Barbory

 

Hrabě Ferdinanda Magnus Ignác Arnošt Antonín des Fours nechal postavit barokní osmibokou kapli sv. Barbory z r.1732 s kopulí, v níž jsou malby podobného typu jako v kostele svatého Mikuláše v Praze. V kopuli jsou čtyři okna, ve zdech tři, z toho okno za oltářem je zpola zazděné. Stěny kaple jsou členěny zdvojenými koryntskými pilastry, v kapli je hmotný půlkruhový triumfální oblouk, loď je plochostropá, s kruchtou podklenutou třemi poli křížové hřebínkové klenby, předsíňka je zaklenuta křížově.

Fresky představují čtyři poslední věci člověka a podobenství o deseti pannách.

Portálový oltář světice se sochami světců a deskovým obrazem sv. Barbory - stětí její vlastním otcem (kol. roku 1730).

 

Odkazy:

Ludmila a Václav MIKULOVI, Zámecká 6, Chýnov, 391 55, tel: 381 297 334, V: 776-016769  L: 776-015257, vaclav.mikula@mybox.czhttp://www.mybox.cz/vaclav.mikula

www.katolik.cz

Umělecké památky Čech III. – kolektiv autorů, Academia Praha, 1980; Soupis památek – NPÚ)

R. Cikhart: radenínské náhrobky, Jihočeský sborník historický, roč. XIV - 1941-1945.


Kostel sv. Markéty v Radeníně.

02.02.2008

Zpracovala Ludmila Mikulová v dubnu 2003

Nedoslovný přepis zápisu z farní kroniky z roku 1902 (obec Hroby), autorem zápisu je pravděpodobně P. Alois Zachariáš, farář v Hrobech 1890-1915

Kostel sv. Markéty byl od roku 1384 jmenován jako farní, do roku 1758 patřil jako filiální kostel k Choustníku, od tohoto data ke Hrobům

Kostel je kamenný, postaven původně v gotickém slohu. Presbytář je opatřený gotickou klenbou, zvenčí podepřenou dvěma opěrnými pilíři. Loď má plochý strop, podlaha je kamenná. Kostel má osm oken, zakulacenými, poloobloukovými, které byly opraveny roku 1856. Pokryt je presbytář prejzem a loď taškami. Omítnut byl roku 1860, ale již je oprchalý a potřeboval nahodit a uvnitř i zevně obílit.

Velikým problémem je vlhkost. Podlaha leží pod úrovní terénu, zdi presbytáře jsou více jak ½ metru v zemi a na zdích je vidět plíseň. To se zhoršuje i tím, že kvůli nedostatku místa na už tak malém hřbitůvku pohřbívá se těsně kolem zdí kostela.

Ke kostelu přiléhá z jižní strany krásná šestiboká zděná kaple sv. Barbory, panny a mučednice. Nechal ji postavit roku 1732 pan Ferdinand hrabě DeFours. Kaple je renesanční, v její kopuli jsou 4 okna, ve zdech 3, z toho okno za oltářem je zpola zazděné. V kopuli jsou vymalovány fresky znázorňující 4 poslední věci člověka a podobenství o deseti pannách.

Na oltáři v kapli je na plechu malovaný obraz Stětí Sv. Barbory (jejím vlastním otcem). Oltář je barokní s mnohými relikviáři, renovovaný r. 1885. Do kaple vedou dvoukřídlé dveře z východní strany.

Do kostela vedou (kromě těch přes kapli) ještě troje dveře. Hlavní od západu dvoukřídlé, od severu s přistavěnou malou předsíňkou, ze které vedou dveře na schody na kůr a dvoukřídlé dřevěné dveře do lodi, poslední dveře vedou z presbytáře do sakristie.

Hlavní oltář na čtyřech sloupech umně vyřezávaný zdobí obraz sv. Markéty, panny a mučednice, jak s křížem v ruce přemáhá obludu pekelnou. Obraz je na plátně v dřevěném rámu a je již poškozený. Nad ním je ještě jeden obraz, také na plátně a ten zobrazuje Nejsvětější Trojici. Svatostánek je barokní, dřevěný a na dvířkách je obraz Panny Marie Klokotské. Tumba i menza jsou dřevěné, tumbu vepředu zdobí erb hraběcí rodiny (jméno kronikář nevypsal). Po stranách oltáře jsou dřevěné branky, vedoucí za oltář s dvířky, se sochami sv. Zikmunda a Vojtěcha. K oltáři se vystupuje po dvou dřevěných schodech.

Oltář je ve dřevě zdravý, ale pozlacení, mramorování a polychromie je již sešlá.

Po levé straně vedle sakristie stával oltář sv. Františka z Paoly, na němž byl obraz jmenovaného světce z roku 1860 od tehdejšího černovického kaplana Bedřicha Kamarýta. Obraz visel na stěně a před ním byla mensa a tumba. Roku 1880 byl tento oltář tak sešlý, že musel být zrušen a místo něj nechala patronka kostela paní Jindřiška, hraběnka z Latourů postavit dvě patronátní lavice s erbem, nad nimiž visí obraz sv. Františka z Paoly. Dřevěná mřížka je posunutá, dříve bývala asi tři kroky od oltáře, dnes od dveří do sakristie ke kapli sv. Barbory.

V lodi kostela vpravo je malý dřevěný oltář se dvěma dřevěnými sloupy a s obrazem na plátně Zvěstování Panny Marie, na levé straně podobný, s obrazem Bičování Krista. Oba tyto oltáře dala opravit radenínská obyvatelka Kateřina Spinlerová roku 1871.

V kostele jsou kromě výše jmenovaných patronátních lavic ještě v lodi lavice pět a pět na každé straně.

Zpovědnice opravená a znovu natřená se nalézá v sakristii. Mimo ni nalézají se tam také skříň dvoukřídlá s kredencí na kalich a otevřená almara s věšákem. I tyto byly opraveny r. 1902 za 30 korun Janem Pekařem, truhlářem.

Kůr je zděný. Je na něm pozitiv se dvěma měchy, dvě lavice a dřevěný pult. Vedou na něj dřevěné schody z předsíňky kostela s dvojími dřevěnými dveřmi.

Věž je vystavěna z kamene a stojí na severní straně kostela. Ve spodní části je sakristie, s jedním malým okénkem na východ. Na věž se vystupuje po dřevěných, stříškou krytých schodech, vedoucích ze hřbitova. Vrch věže tvoří kopule krytá šindelem, nahoře s šestibokou lucernou s bání zakončenou dvojitým železným křížem. Když byla báň roku 1861 opravována, byla nalezena plechová skříňka s listinami v českém, německém a latinském jazyce, ale kvůli vlhkosti se nedaly již rozluštit. Dále tam byla nalezena pamětní mince z korunovace císařovny Marie Terezie. V listinách byly vypsány ceny viktuálií a také zmínky o tehdejší vrchnosti. Další oprava věže byla roku 1869, kdy byla horní střechy s lucernou pobita plechem a na vrch upevněn kříž. Do té doby vrchol věže zdobil obraz sv. Markéty malovaný na plechu, který už byl tak zrezivělý, že toho roku ho vítr shodil. Dolejší báň byla pobita šindelem. Klempířské práce provedli Antonín Mašek, Emanuel Strádal, Martin Melichar z Černovic, tesařské Antonín Říha, mistr tesařský z Radenína, zednické František Průša z Radenína. Pamětní spis do báně napsal tehdy Josef Šabata, purkrabí. uvádí v něm změnu platidel v roce 1858, ceny potravin, o zasedání Zemského sněmu v roce 1861, o sněmu římském, o tom jak 16. 8. 1866  táhli Radenínem první pruští husaři a huláni. Pamětní spis byl  při opravě věže v roce 1901 z věže vyndán a je v zámeckém archivu uložen. Při této opravě byla báň nad lucernou znovu oplechována a dolejší báň vyspravena a nadehtována. Oprava stála 1770 korun 82 halíře a byla hrazena ze zádušního majetku. Opravu prováděl mistr tesařský z Radenína Antonín Prošek (vulgo Říha).

Na věži se nalézají dva zvony darované kostelu Jiřím Homutem z Harassova a jeho manželkou Alžbětou Tovačovskou z Cimburka v roce 1610. Velký váží 20 centů, je vysoký 90 cm a široký 110 cm, menší váží 10 centů, 77 cm vysoký a 94 cm široký.

Na podlaze v presbytáři byly do roku 1858 náhrobní kameny s erby a nápisy zemřelých členů rodiny rytíře Homuta z Harassova a hraběcí rodiny Černínů z Chudenic. Toho roku byly přemístěny do kostelních zdí v presbytáři a v lodi postaveny.