30.01.2008

V minulosti byl každý kousek půdy extenzivně využíván. Dobytek se i pásl v lesích.

Od dvacátých let 19. století začala poprvé v naší historii výrazně růst potravinová produkce, aniž bylo zapotřebí dále rozšiřovat obdělávanou půdu. V roce 1829 byla zavedena potravinová daň. Tato taxa se platila z každého kousku chleba, brambory.

Za komunistů v druhé polovině 20. století se zemědělská půda intenzivně i extenzivně využívala. Půda se odvodňovala, zanášela chemií. Však jsme živili Sovětský svaz. (Zemi, kde již včera snědli to, co měli sníst až zítra.)

V 50. letech minulého století byla česká krajina krutě poznamenána nastupující kolektivizací zemědělství podle sovětského vzoru. Soudruzi si však neuvědomili (a zřejmě ani  nechtěli uvědomit), že v Sovětském svazu byly zcela jiné přírodní podmínky, než u nás. Obrovské změny tváře naší krajiny přineslo scelování pozemků, rušení mezí, remízků a drobné rozptýlené zeleně v krajině. Velké nekonečné lány vznikaly i na zcela nevhodných místech -  na svazích, na chudých mělkých půdách. Další ranou pro krajinu bylo její odvodňování. – meliorace byly prováděny téměř všude a bez znalosti příčin zamokření. Takto nenávratně zmizely  zamokřené květnaté louky, mokřiny a tůně a s nimi mnoho rostlinných i živočišných druhů. Voda z krajiny byla rychle odváděna i uměle napřímenými toky. Drobné i větší potoky byly svedeny do betonových koryt a trubek, zmizely meandry  a tůně – tolik důležité nejen pro živé organismy, ale i pro samočistící procesy vody a pro zdržení vody v krajině.

Důsledky těchto změn v zemědělství pociťujeme dodnes.  Velké lány působí problémy zejména při větších deštích. Dešťová voda rychle z polí odteče, bere s sebou ornici, která se usazuje na dnech potoků a rybníků. Voda rychle odtéká napřímenými potoky – krajina v určitém období trpí suchem, v určitém období povodněmi.