Oskar Lederer:

Strašidlo

Povídali včera naši, na půdě  že večer straší,

Pláče, kvílí co jen může, že až z toho husí kůže.

A což v noci!-je tak sivá! Nad chalupou vítr zpívá,

strašidlo pak k tomu sténá, bílé jako sněžná stěna.

Zasmál jsem se tomu řčení. Není třeba vysvětlení.

Co to bylo povím zkrátka: vrzala to stará vrátka.

Udatní hastrmani.

Nad mlýnem pod strmou strání hádali se hastrmani.

Věc že je to velmi těžká, holou pěstí zabít ježka.

Na cestu se tedy dali, ježatého vyhledali.

Pod náhonem v skalní díře bydlelo to strašné zvíře.

Žádný se však neměl k činu. Polykali hořkou slinu.

I řek´první „ Bratře milý! Uhoď ty! Máš více síly!“

„Starší jsi,“ mu druhý vece, „rozhoduješ o všem v řece.

Tož jen honem, než se splaší. Tohle tě přec nezastraší!“...

„Zabijem ho spolu tedy,“ radili se naposledy.

Sotva však mu ránu dali, oba dva se popíchali.

Z toho plyne naučení, páchat zlo že radno není.

Kraj kalicha

Sborník okresu táborského, milevského a sedlčanského.

Pořádá odpovědný redaktor Roman Cikhart, odb. učitel

V  Táboře 1929

Tiskem knihtiskárny Šmíd a spol. v Soběslavi.