Radenínský hřbitov patří k nejzajímavěji položených hřbitovům v Čechách. Je umístěn na návrší severovýchodně od vesnice, s širokým rozhledem do okolní krajiny.  Židé zde žili již počátkem 17. století a  jejich počet postupně sílil. Zčásti dochovaný urbanistický celek ghetta z počátku 18. století dokládá poměrně početnou židovskou komunitu. Přibližně v této době lze v Radeníně sledovat počátky rodiny, později nazývané Son. Příjmení získala stejně tak jako  většina Židů až patentem Josefa II., který nařídil jejich všeobecné užívání patentem s účinností k 1.1.1787.

     Vznik a změny příjmení u radenínských židovských rodin lze dobře pozorovat. Dvě rodiny Rosenbergerů se přejmenovaly na rodiny Deutsch, z Tapetzierů a Schulklopperů se stali Götzové a Pollakové. Naopak rodiny Frank a Weil pravděpodobně používaly svá příjmení již před Josefovým patentem. Většina židovských domů byla v držení vrchnosti – hraběte Kollowrata. V dřevěném, nepříliš rozměrném domku čp. X proti synagoze bydlelo koncem 18. století třináct židovských rodin, mezi nimi rodina Son, Dausek i rabínská rodina Frank.

     Rodinu Son z Radenína je možno sledovat přibližně od 1. čtvrtiny 18. století, kdy se  narodil Samuel. Jeho syn Sekel, později nazývaný Isak, měl dva syny Alexandra a Šmuela /Samuela/ a dvě dcery Fromet a Saru. Zatímco osud dcer zůstává neznámý, životní cesty obou synů jsou zřejmé. Alexander se oženil 1798 s Juditou a v několika následujících letech se jim narodili dva synové a tři dcery: Lina, Adam, Jecheskel, Barbara a Paula. Rodina žila v domě čp. VI, sousedícím se synagogou. Oba synové a jedna dcera zemřeli v dětském věku, předčasná smrt zastihla i jejich rodiče. Zemřeli mladí roku 1807, matka Judith na „horkou nemoc“ a otec Alexander na souchotiny dva dny po své ženě.

     Příjmení Son se udrželo v linii Alexandrova bratra Šmuela /Samuela/, který se narodil kolem roku 1774 a oženil se  2.11.1815 s Juditou, dcerou Davida Tausiga /také Dausek/. Šmuelovi a Juditě se narodily nejméně tři děti - Markus, Alexander a Isak.  Je možno zčásti sledovat život nejstaršího Marka a prostředního Alexandera.

     Markus se oženil s Teresií, dcerou Marka Deutsche, a počátkem 50. let 19. století se jim narodily v Radeníně dvě děti - Moritz a Lori. O několik let později přesídlili do městečka Ybbs v Dolních Rakousích, kde se rodina rozrostla nejméně o dva další potomky a kde  stopy této větve rodiny Son končí.

     Také Markův bratr Alexander působil v Dolních Rakousech, poté, co se oženil s Marií, dcerou Jakoba Goldsteina ze Starého Města pod Landštejnem. Nejprve obchodoval v dolnorakouském Traunsteinu, kde se narodil syn Simon a dcera Aloisia. V roce 1866 přesídlil do Gross Kulms u Zwettlu, kde přišla na svět v září roku 1866 dcera Katharina.

     Působení jihočeských Židů v Dolních Rakousech nebyl jev ojedinělý, čilá obchodní činnost prostupovala hranice obou regionů již v předchozích staletích. Avšak uvolnění poměrů židovského obyvatelstva v polovině 19. století bylo často provázeno trvalým usazením se v Rakousech, jak dokládají i další příklady. Například poměrně značný počet Židů přesídlil v této době z jihočeských Tučap do dolnorakouského St. Pölten.

     Šmuel Son, dědeček Kathariny,  patřil ke generaci, která byla ještě připoutána k Radenínu, a tak na zdejším hřbitově nalezneme také jeho náhrobek. Zemřel o šabatu v měsíci Elul 4.9. 1852  v domě čp. X ve věku 78 let  a byl pohřben dva dny poté. Jeho náhrobek je v horní části ozdoben reliéfem sluncem, vyjadřujícím příjmení zemřelého.

článek a foto paní Ivy Steinové

(Své práce publikuje v časopise Maskil.)