RADENÍN

Do kraje táborského vesele dívá se milounká víska s třemi věžičkami a zdá se, jakoby chaloupky v zeleni se skrývající byly ptačími hnízdy v zahrádkách. Má ve 114 domech (jeden neobydlen) 164 rodin o 649 obyvatelích. Rozloha obce je 922 24 km2, z čehož jest 371 01 ha rolí, 136 26 ha luk, 6 99 ha zahrad, 2756 ha pastvin, 351 31 ha lesů, 8 47 ha cest a vod a 20 64 ha neplodné půdy; v obci je 21 koní, 411 kusů hovězího dobytka, 5 ovec, 84 koz, 91 vepřů, 18 úlů včel. Téměř každý dům má nebo měl svůj přídomek, tak se říkalo nebo doposud říká v čís. 7 u Pudilů, 9. u Zajíčků, 11. na Překážce, 13. u Ouředníků, 17. u Růžků, 23. u Blíženců, 24. u Bohatů, 27. u Pospíchalů, 31. u Zedníků, 33. u Vítků, 34. u Zvěřinů, 36. u Šimečků, 37. u Pýchů, 38. u Průchů, 39. u Přibylů, 40. u Holoubků, 42. u Škeřilů, 44. u Beranů, 46. u Krajclů, 48. u Petříčků, 51. u Hrnčířů, 53. u Žahourků, 56. u Cyrilů, 60. u Pekárníků, 64. u Kofníků, 69. u Marečků, 73. a 74. na Fajglovně. Část vsi nad pivovarem slove "Na Valečkách", pod zámkem se říká "Na Pavláčce", v dolní části obce "Na Ostrově".

Z á m e k  chová cenné sbírky starožitností, olejomaleb, zbraní, porcelánu, vykládaného nábytku, krojů, knihovnu klassiků a p. Chodby zdobí lovecké trofeje a souprava rytířských brnění a z vížky zámku trčí jako ozdoba dělová lafeta. Ze zámku vedou podzemní, dnes však nepřístupné chodby. Nad vchodem na zámecké nádvoří šlechtické znaky naznačují posloupnost držitelů panství. Sporck - Desfours 1680, Desfours - Kolovrat 1735, Kolovrat - Millesimo 1770, Kolovrat - Latour 1878. Za pruských válek umístěn byl v zámku lazaret a štáb.

K o s t e l   s v.  M a r k é t y  byl r 1369 farním. Posud říká se statku pod hřbitovem "U Farských" a poli podle silnice ke Krtovu "Na farářsku". V kostele jsou náhrobní kameny a před oltářem ve dlažbě deska kryjící vchod do hrobky. Kolem kostelíka rozkládá se po starém způsobu hřbitov. Ke kostelní lodi přistavěna jest  k a p l e  sv.  B a r b o r y  (z. r. 1732), v níž tak jako v kostele uchovány jsou cenné malby.

Naproti kostelu je  z á m e c k á  h r o b k a  rodu Baillet - Latourů. Přímo proti ní ční  p o m n í k   p a d l ý c h  v o j í n ů, žulový to balvan, vážící asi 30q, přivezený sem z Choustníka. Pod mohutnými perutěmi kamenného sokola na mramorové desce zvěčněno jest 29 jmen padlých hrdinů. Před pomníkem dýchá maličká zahrádka. Ještě jednu oběť z naší vsi vyžádala si válka. Byl to zvon "Karel" zrekvírovaný za války. Když pod prvním úderem vojenského kladiva zalkal zvon, nezůstalo jediné oko suché; to pukalo i srdce českého lidu. Druhý zvon z r. 1610 visí dosud na věži, 31m vysoké.

V témže pořadí při silnice je  š k o l n í  b u d o v a . Škola byla zde založena r. 1854, ale původní její budovu zničil v roce 1869 požár.

U odbočky ze silnice choustnické k Dlouhé Lhotě stojí na mostě, kde dříve bývaly ohromné bažiny, kříž. Praděd nynějšího cihláře p. Jůzy (cihelna je odsud asi 100 kroků) vypravoval, že r. 1813 zahynula tu celá francouzská rodina. Také na vrchu "Homoli" (582m, Radenín 562m) osázeném smrčím a břízami, odkud je překrásný pohled k Táboru a Šumavě, jsou prý hroby padlých vojínů ze švédských a napoleonských válek. V radenínském lese "Tuhoníně" jsou polorozbořené štoly, kde se dobývala železná ruda. I místní názvy v okolí (Hamr, Hutě) tomu nasvědčují.

Minulost má Radenín slavnou. Vladyka zdejší Jan z Radenína zpečetil r. 1415 stížný list, zaslaný koncilu kostnickému po upálení Husově. Odtud pocházel i kronikář Přibík Pulkava (za Karla IV.). Známé jest i drama "Sirotčí peníze" líčící, jak Švédové zapálili dvůr šlechetné paní Zuzaně, když nemohla zaplatit žádané kontribuce.

V Radeníně byla velká  n á b o ž e n s k á  o b e c  ž i d o v s k á . Posud je tu  s y n a g o g a , v níž jsou uchovávány ručně psané bible na svitku pergamenovém, natočeném na válec. Cena jedné takové bible, "tóra" zvané, před 60 - 100 páčila se na 500 - 1000 zlatých i více. V Radeníně je zhotovoval  a vraními brky psával mistr J. Weil, který zemřel u vysokém věku asi před 30 lety. Také se tu zachovaly staré zdobené rohy zvané "šófr" a řada ručně tepaných nádob, jakož i skvostně vyšívaných rouch. Mimo synagogu jest tu ještě bývalá  ž i d o v s k á  š k o l a , kde se učívalo až 50 židovských dětí německy, a obydlí kostelníka či "šamesa". Rabín míval 300 zl. ročně a emolumenty (dobrovolné dávky), učitel 300 zl., kostelník 20 zl. a všichni volný byt. Židovská část obce vyhořela asi před 200 lety i s dřevěnou synagogou. Matriky datují se od r. 1784. Asi před 30 lety byl prodán měděný kotel ze zrušené rituelní koupelny, v níž se koupávaly židovské ženy každý pátek.

Židovští obyvatelé provozovali obchod i řemesla, obdělávali pole a podnikali cesty až do Rakous a Polska živíce se podomním obchodem, prodejem krajek, kupováním vlasů a pod. Mnoho se jich vystěhovalo za oceán.

Mezi obyvatelstvem radenínským jsou i potomci přistěhovalých vojáků z někdejších válek, již se tu ve vsi usadilo. O tom jsou nespolehlivé pověsti. V neznámé také době vznikl  ž i v n o s t e n s k ý  s p o l e k, jehož cechovní prapor s obrazem sv. Václava a postříbřeným českým lvem posud se zachoval. Členové cechu platili roční příspěvek dva "šestáky". Kdo nepřišel, když pořádali schůzi, tomu posílali máz piva.

Obec řídili tito  s t a r o s t o v é: od r. 1879 Jakub Strnad, rolník č. 17, od r. 1882 Jan Prošek, rolník č. 36, od 1885 Antonín Říha, tesař č. 69, od 1888 Jan Beránek, rolník č. 18, od 1895 Matěj Janů, rolník č. 37, od 1908 Jan Beránek, rolník č. 18, od 1919 Matěj Strnad, zámečník č. 22 a od r. 1927 Jan Beránek, rolník č. 18.

K závěru podotýkám: Mnozí lidé dožívali se tu vysokého věku, mnohé pamatovali a prožili, ale vymíráním těchto pamětníků odcházelo do hrobu vše, co plnilo studnici historických vzpomínek; vždyť bývali tu staří, vážení písmáci, již před cizími žoldnéři prchali do lesů a vraceli se opětně na své grunty, do chalup i statků. Jest to jedinečná píseň opínající svou melodií dávné, uprchlé časy. Dnes žijeme v jiných dobách a přál bych si jen, aby náš milý táborský kraj uchoval si svůj ráz a nezapomínaje svých hrdinných předků hájil si každičkou píď své půdy, zkvétal a rostl v míru a spokojenosti, aby hrdě každý mohl hlásiti se ke svému kraji, památnému "kraji kalicha"!

(sborník okresu táborského, milevského a sedlčanského. V Táboře 1929. Vydává Učitelská jednota "Komenský" v Táboře, pořádá odpovědný redaktor Roman Cikhart, odb.učitel ( ročník VI, tiskem knihtiskárny Šmíd a spol. v Soběslavi)

Nezbývá než s p. Cikhartem souhlasit...