Obec Radenín

Hroby

Hroby

Hroby

Historie obce 

Povídání o Hrobech

Sakrální architektura:

Kostel Nanebevzetí Panny Marie – Doložen již roku 1358, patronát měli páni na Sedlci (Sedlečku) a Nuzbelích. V letech 1596, 1666 a 1791 vyhořel, v 16. století byl zbaven fary, v roce 1687 při něm byla zřízena administratura a v roce 1758 fara. Roku 1828 byl obnoven. Nadprůměrný vesnický středověký kostel, dílo rožmberské huti. Gotické jednolodí s pětiboce uzavřeným presbytářem s opěráky, na severní straně se sakristií, při západním průčelí s věží. Vystavěn v 80. letech 14. století, patrně s použitím části zdiva staršího kostela. V baroku přistavěna západní věž. Ve vznosně působícím převýšeném interiéru poutá jižní portál lodi s bohatě profilovaným ostěním, obdobný portálům rožmberských děkanských kostelů v Soběslavi a v Bavorově. Loď plochostropá, presbytář zaklenutý žebrovou klenbou na kružbových konzolách si zachoval gotické sedile a sanktuář. Severně od presbytáře sakristie, zaklenutá žebrovou klenbou patrně ze 13. století, západně trakt valeně klenutý, pozůstatek věže. Zařízení barokní z doby před polovinou 18. století, na hlavním oltáři gotická socha Madony z doby kolem roku 1450.

(farnost Hroby)

Hroby  Hroby  Hroby

Kostel v Hrobech (2004 a asi kol.roku 1934)

Hroby  Hroby

Hroby

Podoba kostela v Hrobech z konce 19. stol

Portály kostela: Boční vchod z jižní strany tvoří nápadný ústupkový portál ozdobený vrcholovou kytkou a dvěma hlavičkami anděla a světce. Jedná se pravděpodobně o původní západní, vchodový portál, který sem byl přenesen při stavbě věže roku 1724.

Hroby                         Hroby

Jižní portál ze 14. stol. (2005)                  Jak jej zachytili Šechtlovi asi kolem roku 1934

Hroby  Hroby  Hroby

Detaily jižního portálu a východního portálku (foto převzato z geo-cz.com/hroby - fotila L. Mikulová)

Posledním vstupem do kostela je drobný ústupkový portálek z východní strany do sakristie, bývalé věže. I tento byl v průběhu historie kostela upravován, jeho hloubka totiž neodpovídá (stejně jako jižního portálu) gotickému horizontu, který leží o několik desítek centimetrů hlouběji.

Hroby

Kostel po rekonstrukci (2005)

 

Hroby  Hroby

Pohled na Hroby od židovského hřbitova v Radeníně v roce 2005 a na snímku atelieru Šechtl-Voseček (kol.r.1934)

Hroby

Pohled na Hroby ze silnice od Chýnova (foto: Šechtl a Voseček)

 

Hroby

Pohled na Hroby od Záhostic

 

Hroby  Hroby

Místo, kde je dnes hostinec a bývalá vápenka

 

V kostele a kolem něho jsou četné náhrobní kameny s postavami a znaky Smrčků z Mnichu, Cimburků, Tellnerů z Feldeggu a Kochů. Na místě bývalého hřbitova stojí kaple sv. Jana Nepomuckého z roku 1827. (náhrobní kameny)

Zámek – Areál zámku sestává ze dvou částí oddělených silnicí. Na severní straně stojí zámek s hospodářským dvorem a parkem o celkové výměře 2,4 ha, který je v soukromém vlastnictví. Jižně pod silnicí se rozkládá terasová zahrada s výměrou 0,9 ha, která je zčásti v majetku soukromé osoby, část patří právnické osobě. Nadmořská výška se pohybuje v rozmezí 505 – 520 m.n.m. Nejstarší panské sídlo v Hrobech vzniklo asi ve druhé polovině 14. století. Stávalo jihozápadně od kostela na malém návrší, jehož osmiboký areál o rozměrech asi 37 x 39 metrů obklopuje příkop s valem. Dosud se z něho zachovalo ploché tvrziště beze stop původní zástavby, jejíž zbytky byly patrny ještě koncem 18. století.
Stará tvrz byla opuštěna nejpozději na přelomu 15. a 16. věku. Jako náhradu staršího panského sídla si majitelé Smrčkové z Mnichu vystavěli tvrz novou. Ta stávala východně od kostela, v areálu poplužního dvora. O tvrzpřišel Adam Smrčka v konfiskaci po roce 1620 za účast na stavovském povstání. Její stavební podobu bohužel neznáme, neboť za stavebních úprav byl snad v jejích místech vyzdvižen před rokem 1691 barokní zámek, dokončený během první poloviny následujícího století. Jednopatrový zámek dal místo tvrze vystavět František Jiří Koch a první zmínka o tomto raně barokním zámku se váže k roku 1751. Roku 1753 koupila zámek hraběnka Marie Terezie Krakovská z Kolovrat. Za Kolovratů Krakovských přibyla v roce 1839 tři krátká křídla směrem do dvora. Zřejmě v té době park rozdělila silnice. Sňatkem se Hroby v roce 1878 dostaly do vlastnictví Latourů, kteří je drželi do roku 1948. Trojkřídlá patrová budova, krytá mansardovou střechou, má hlavní průčelí se vstupem obráceným proti západu. Fasádu tu zvýrazňuje jednoosý plochý rizalit s trojúhelníkovým nástavcem, nad nímž je na hřebenu střechy umístěna čtverhranná vížka s cibulovitou nástavbou. Uvnitř přízemí jsou prostory zaklenuté valené s výsečemi, patro je většinou plochostropé.
K poznání přesnějšího stavebního vývoje zámku by bylo třeba provést jeho podrobný stavební průzkum. Ten by měl být proveden co nejdříve, neboť zámecká budova, využívaná po roce 1948 československou lidovou armádou, doznala vlivem neúdržby a nezájmu povážlivých poškození. Areál zámku a bývalého poplužního dvora je v současné době opět v soukromém vlastnictví, nicméně zámecká budova stále slouží jako skladiště, z větší části však stojí prázdná, nevyužitá. Během několika příštích let hrozí zřícení krovu a horní části obvodových zdí zániku, což by pro něj znamenalo počátek konce.

Hroby 

Průčelí zámku

Hroby  Hroby

Pohled na zámek

Kompaktní celek zámku s hospodářským dvorem spolu s farou a kostelem na návrší tvoří významnou dominantu okolí. Zámecký areál sestává ze dvou částí, předělených silnicí. Zámek s věžičkou dominuje severní části areálu. V půdorysu tvoří tvar písmene E s krátkými křídly směrem na východ do hospodářského dvora. Na nádvoří mezi zámkem a hospodářským dvorem se dochovala pouze vzrostlá borovice vejmutovka, zahradní úprava na nádvoří v důsledku nevhodného využití zanikla.

Zámecký park, altán, oranžérie a výklenková kaplička – Zahrady užitkového a okrasného charakteru doložené v 1. třetině 19. století byly později v okolí zámku doplněny nevelkým krajinářským parkem. Terasová okrasná zahrada s klasicistním altánem se nachází v sešlém stavu, podobně jako oranžérie. Park i zahrada jsou ve velmi zanedbaném stavu a vyžadují celkovou rehabilitaci včetně stavebně technických opatření. Soukromý majitel využívá nádvoří zámku i část přilehlých parkových ploch ke skladování vyřazené vojenské techniky. Tato část je pro veřejnost nepřístupná, naopak terasová zahrada je přístupná bez omezení.

Hroby  Hroby

Altán v parku                                        

Hroby

 Výklenková kaplička u zámku

Před západním průčelím zámku zůstaly zachovány dva mohutné červenolisté buky spolu s javorem, několika zeravy a habry. Tuto část parku vymezuje ohradní zeď s branou. Severní rovinatá část parku v návaznosti na zámek zůstala zcela bez dřevin a je využívána jako skladovací prostor. Ve svahu se nachází rozvolněný smíšený porost s pozůstatky ovocného sadu. Severní hranici lemuje rozpadlý kamenný taras. Zámeckou zahradu vymezuje na jihu pod silnicí kamenná zeď s klasicistní omítanou bránou s prejzovou stříškou a kovanými vraty. Na východním nároží zdi stojí výklenková kaplička. Zahrada má terasovité řešení se zbytky kamenných opěrných zdí. Od brány se sestupuje po schodišti na travnatou terasu s altánem a vyhlídkou. Před altánem v centru kompozice se nachází členitý bazén, doprovázený třemi vzrostlými lipami. Dříve zde byly čtyři, původně tvarované na hlavu. Několik dalších vzrostlých lip je zřejmě pozůstatkem stromořadí vybíhajících na západ i východ od bazénu. Po stranách altánu sestupují na spodní terasu dvě trojramenná schodiště.  Na západním konci druhé terasy stojí zděná oranžérie s pultovou střechou. Je však v havarijním stavu. Terasy i svah, spadající k potoku pod terasami, zarostly nálety.

(zdroje informací: M. Pavlátová, M Ehrlich a kol.: Zahrady a parky jižních Čech; Pavlátová M.: Evidenční list nemovité kulturní památky, NPÚ v Českých Budějovicích 1989; Kolektiv: reidentifikace nemovité kulturní památky – Hroby – zámek, NPÚ v Českých Budějovicích, 2002)

Škola, fara č.p.2

Hroby  Hroby

(vlevo Fara, vpravo Škola)

Špýchar

Hroby

Hřbitov s novogotickou hrobkou Kolowratů 

- zasvěcen byl 14.10.1832, prvním pochovaným byl 29.10. téhož roku Jan Tenkl vulgo Prucha, sedlák z Kozmic.

Hroby

Hrobka Kolowratů na hřbitově v Hrobech (2004)

Hroby  Hroby

Obřadní síň na hřbitově (2004)

letecký snímek: http://beta.mapy.cz/

Literatura: Sedláček 1885, s. 330-331; Sedláček 1908, s. 296; Cikhart 1947, s. 60-63; Profous 1954, s. 779, č. 3; Kolektiv 1957, s. 230; Kolektiv 1977, s. 477-472; Huml 1982, s. 15 a 22; Hieke 1984, s. 127; Kolektiv 1986, s. 79-80.

Hroby - Historie

Vesnice Hroby leží poblíž Chýnova necelých třináct kilometrů východně od Tábora. Dobu jejího založení neznáme. Již roku 1358 v ní však stál kostel Nanebevzetí Panny Marie. Téhož roku k němu dosadila faráře Drahna, vdova po Janovi ze Sedlce, společně s Chvalem ze Zdaru a Peškem, poručníkem sirotků po Držkovi z Nužbel. Tvrz tu snad ještě nestála, ale vznikla zanedlouho po tomto datu. Již roku 1376 na ní seděl Smil z Hrobů. Po něm následoval Albrecht Masopust z Hrobů, který byl roku 1392 mrtev, a sirotky po něm včetně hrobského statku opatroval Jan Roháč z Dubé. Zřejměon coby poručník prodal Hroby Držkovi ze Sedlce, potomkovi výše zmíněného Držka z Nužbel a předkovi Hrobských ze Sedlce, připomínaného tu poprvé roku 1408. Po něm drželi statek sirotci Jan s Adličkou a konečně Petr z Hrobů, jmenovaný roku 1420 jako služebník krále Zikmunda Lucemburského.
Hroby poté patřily Janovi Hrobskému, zmiňovanému zde do roku 1463. Jana vystřídal Jiří Hrobský, který přikoupil statky Sedlec a Radenín, na němž poté žil. Po roce 1505 koupili Radenín s Hroby a Sedlcem Smrčkové ze Mnichu. Když se roku 1523 dělili bratři Jiří, Oldřich a Jan o majetek. Hroby získal Jiří a seděl na nich do počátku sedmdesátých let 16. století. Když se před rokem 1577 dělili o majetek jeho čtyři synové, Hroby převzal nejstarší Jan a téhož roku je prodal bratru Oldřichovi Smrčkovi. Ten je připojil k Radenínu a držel při něm do počátku 17. století. Teprve tehdy byl opět oddělen pro Oldřichova vnuka Adama.
Adam Smrčka se zúčastnil stavovského povstání, během něhož zemřel. I přesto však byl roku 1622 odsouzen ke ztrátě třetiny majetku a hrobský statek byl prodán následujícího roku 1623 Augustinu Fellnerovi z Feldeggu. Po jeho smrti zůstal statek v držení vdovy Anežky, která ho roku 1643 přenechala synovi Volfu Václavovi.
Volf Václav, ženatý s Ludmilou Voršilou Bechyňkou z Lažan, zemřel roku 1650. Majetek po něm spravovala jako poručnice vdova a od roku 1656, po jejím sňatku s Janem Koňasem z Vydří, druhorozený syn Kryštof Václav. Roku 1666 koupila Hroby od jeho manželky Alžběty Sibyly Heidenreichové Kateřina Eliška Sparová, rozená z Malovic. Po ní je zdědil syn z druhého manželství Antonín Voračický z Paběnic. Zanedlouho od nich statek koupil Petr Koch, roku 1688 ho však prodal dceři Marii Cecílii, provdané Malovcové. Později se Hroby vrátily do rukou rodu Kochů, jmenovitě Františka Jiřího, od něhož je roku 1753 koupila Marie Terezie Krakovská z Kolovrat. Od té doby byly Hroby spojeny
s Radenínem a v rukou Krakovských zůstaly až do roku 1878. Tehdy, po úmrtí Jindřicha Kolovrata, připadly Hroby s Radenínem jeho dceři Jindřišce, provdané za Aloise Bailleta-Latoura. Potomci manželů vlastnili oba statky do roku 1948. Posledním majitelem byl René Baillet-Latour, vnuk Jindřišky a Aloise.

PÁNI NA HROBECH

Hroby - Historie

1376 Smil z Hrobů

1392   Albert Masopust z Hrobů

1408   Držek se Sedlce neb z Hrobů

15. stol. Hrobští ze Sedlce - erb supí hlavy s krkem: 1428 - Jan, 1470 Jiřík, 1420 - Petr z Hrobu (ve službách krále Zikmunda proti husitům. Jiřík se přestěhoval do Radenína a tvrz zpustla)

1529 - v Hrobech pouze kostel s farou

16. stol. Smrčci z Mnichu (sedící na Radeníně, vlastnili vsi Hroby, Radenín a Sedlec) 

Petr Smrček z Mnichu †1529

synové Jiřík (1529), Oldřich a Jan Smrčkové z Mnichu

syn Jiříka Jan Smrček z Mnichu (1577) - v Hrobech znovu stavěny chalupy

jeho syn Adam Smrček z Mnichu (vystavěl v Hrobech tvrz, panství čítalo Hroby, Pořín, Hrobskou zahrádku, Radenín a pustý Sedlec)

potomkům Petra Smrčka z Mnichu bylo panství zabaveno za účast na českém stavovském povstání a

1623 prodáno Augustinu Fellnerovi z Felneku (Feldeggu), po jehož smrti přebrala panství jeho vdova

Anežka rozená z Myšlínka (Myflinku), která panství prodala svému synovi

1643 Volfovi Václavovi z Felneku (+1650), jehož synové prodali panství (Kryštof)

1662 Alžbětě Sybille Fellnerové z Heidenreichu (panství čítalo Hroby, Pořín a  Radenín), která ho roku

1666 postoupila Alžbětě ze Sporru, rozené Malovcové (Šparové z Malovic), opět provdané Voračické (+ 1674), po které zdědil panství syn z druhého manželství Antonín Voračický z Paběnic   

1675 sirotčí komisaři prodali panství (Hroby, Pořín, Hrobskou zahrádku, Nuzbely)

Od roku 1682 vládl na Hrobech Petr Koch a po něm dcera Marie Cecilie Malovcová

Petru Kochovi, hejtmanovi císařského dělostřelectva

syn František Jiří Koch (postavil zámek na místě tvrze)

 1753 František Antonín Koch, který panství prodal hraběnce

Marii Terezii Kolovrat-Krakovské, rozené Desfours s manželem Leopoldem Kolovrat-Krakovským (+1809)

1836 zemřel Leopoldův syn  Filip František

1878 zemřel Jindřich Kolovrat-Krakovský,  syn Alois (+1898).

jeho dcera Jindřiška s manželem Josefem Baillet-Latour

dále držel rod Baillet-Latourů,  jimž panství odebral stát v roce 1948

1921 - V Hrobech 24 domů, 173 obyvatel

V březnu 1923 ukončen byl spor o dědictví po zemřelé paní Klotyldě Kolovratové z Krakovských, která jako vdova bezdětná zemřela dne 25. listopadu 1920. Paní hraběnka Klotylda Kolovratová zanechal několik závětí. V některé závěti jmenován dědicem Zdeněk hrabě Kolovrat, v jiné pan hrabě Latour z Radenína. V poslední závěti jmenován dědicem pan hrabě Latour z Radenína. Vyšly lidské bezdůvodné, že paní hraběnka Klotylda Kolovratová nebyla při zdravém rozumu v poslední čas. Na základě lidských řečí začal pan hrabě Zdeněk z Kolovratů soudní jednání, aby poslední vůle ze dne 20. dubna 1920, ve které byl jmenován dědicem pan hrabě Latour z Radenína, byla prohlášena za neplatnou a aby on, Zdeněk Kolovrat uznán byl dědicem panství Hrobského, jak z předposlední závěti vyplývalo. Spor se táhl dvě léta. Duševní znalci, psychiatři a soud z výpovědí četných svědků jak pro, tak proti, uznali, ža paní hraběnka Klotylda Kolovratová byla při smyslech a proto platila závěť poslední, znějící na jméno pana hraběte Latoura z Radenína. Výlohy soudní byly veliké. Takže od 1. dubna 1923 jest majitelem panství Hrobského pan René Baillet de Latour a tím i patronem zdejšího Chrámu Páně.

Dne 25. března 1924 na Zvěstování Bl. Panny Marie o jarní pouti ve 2 hodiny odpoledne bylo svěcení dvou zvonů pro chrám Nanebevzetí Panny Marie v Heobech: Větší zvon č. 10 má obraz Rodičky Boží Panny Marie a obraz sv. Josefa Pěstouna Páně a patrona církve svaté a nápis "Ke cti a slávě Boží věnovala osada Hrobská". Rok 1924. Větší zvon Maria-Josef má tón F, tedy f - F - a - c - f, váží bez koruny, tudíž pouhý zvon, 131 kg a v průměru má 50 cm, výška je 50 cm. Menší zvon č. 11 má obraz sv. Václava, vévody země České a obraz sv. Jana Nepomuckého, mučedníka pro tajemství zpovědní a na něm je nápis týž, jako na zvonu větším: "Ke cti slávě Boží věnovala osada Hrobská." Rok 1924. Menší zvon má tón g, velkou tercii, kvintu, spodní a vrchní oktávu, tedy g - g - h - d - g a váží bez koruny a soupravy 83 kg. V průměru má 53 cm, výška je 45 cm. Zvony tyto ulila zvonařská firma Rudolf Perner v Č. Budějovicích. Zvony stály 7 066 Kč 56 haléřů. Obnos na zvony pořízen byl sbírkou po osadě.

Čísla popisná v Hrobech (rok 1924):

1 - velkostatek (zámek a dvůr), 2 - fara, 3 - škola, 4 - domek pro zahradníka, 5 - hostinec (velkostatku) - vystavěno 1909, 6 - Šanda, 7 - Dvořák (hodinář), 8 - Na prazích (Švehla - kolář), Vanišová - vdova po šafáři, Tročilová, Štajnoch (pilař), Šandovi 9 - Hanzákovi, 10 - Na Sedlečku (Pleticha - hajný), 11 - Štejfeslová, Žaldovi, 12 - Radostovi, 13 - Waldman (zedník), 14 - Šimečková, 15 - Borovičková - Janurová, 16 - Procházkovi, 17 - Pivoňková (vdova po posledním panském ovčákovi), 18 - Sukovi, 19 - Krchovi (Peřiňák), Krausovi, 20 - Balínkovi, 21 - Zadražilovi (U pasáků), 22 - cihelna panská (Studenovský - cihlář), 23 - Voborský (řídící učitel; vystavěno 1908)

(Pamětní kniha obce Hroby, 1924 - 1956)

 

 Pro srovnání

PÁNI NA RADENÍNĚ

1300 Tobiáš z Radenína

            Mikuláš z Radenína

Jan z Radenína

1415 Jan z Radenína (podepsán pod listem na Kostnický koncil)

další jmenován až

1520 Petr Smrček z Mnichu

jeho syn Oldřich Smrček z Mnichu (přestavěl zámek)

jeho syn Oldřich  mladší Smrček z Mnichu

1599 koupil panství Jiří Homut z Harasova

1616 jeho dcera Johanka a manžel Jan Vlk z Kvítkova

1621 dcera Jiřího Homuta Zuzana a manžel Jan Černín z Chudenic

syn Heřman Václav Černín z Chudenic

1675 prodáno panství Janu Šporkovi,

podědil Jan Špork

podědila jeho dcera Marie Terezie,  s manželem Ferdinandem Magna Desfours

pak syn Jan Václav Desfours

1753 dcera Marie Terezie Desfours s manželem Leopoldem Kolovrat-Krakovským

1878 zemřel Jindřich Kolovrat-Krakovský,

jeho dcera Jindřiška s manželem Josefem Baillet-Latour

dále držel rod Baillet-Latourů,  jimž panství odebral stát v roce 1948

POSLOUPNOST KNĚŽÍ NA OSADĚ HROBSKÉ

Dlen pamětní knihy děje se první zmínka o duchovních správcích fary Hrobské z roku 1587. Pamětní kniha uvádí tento postup duchovních správců fary Hrobské:

1587 - duch. správu konal farář: Václav Pošenský

1596 - duch. správu konal farář: Šimon Fabricius, který 10. července přijat byl za kaplana od magistrátu v Prachaticích

Do roku 1687 duchovní správa fary hrobské svěřena byla děkanům chýnovským. Od roku 1687 vedli duchovné správu v Hrobech administrátoři:

  1. P. Benedikt František Januška 1687

  2. P. Josef Suchetius 1693

  3. P. Jan Norbert Moteluis 1696

  4. P. František Bernard Ripaner františkán 1701

  5. P. Matouš Severa 20/4 1703

  6. P. Petr Lustig 1706

  7. P. Petr Josef Minoh 1707

  8. P. Protus augustián z Tábora 1725

  9. P. František Antonius Kriser 1715

  10. P. Jiří Thadeus Schneider 1722

  11. P. Josef Ygnac Kerberger 13/11 1739 - 26/11 1746

  12. P. Jan Dominik Schneider dne 13. prosince 1746. Od 21/6 1758 prvofarář +10/2 1771

  13. P. Martin Jindřich Lazenský 14/4 1771 - +12/6 1773

  14. P. František Václav Novák 22/7 1773 - 23/7 1775 stal se farářem v Jeníkově

  15. P. Jan Antonius Fliegel 23/7 1775 - 6/9 1782; 1/12 1786 Josef Strnad kaplan

  16. P. Šebastian Czech 18/11 1782 - 1789

  17. P. Josef Kraus 20/11 1789 - +16/7 1807

  18. P. Adolf Rosenkranz 28/9 1807 - 26/3 1813 biskupský notář - +13/4 1831. 17/11 1815 Jakub Němec kaplan - 17/11 1828. 22/4 1829 František Sviták kaplan 21/6 ?

  19. František Sviták 4/7 1831 (12/6 1849 biskupský notář, 23/5 1856 biskupský vikář, zemřel 25/11 1856), 13/8 1831 Antonín Dušek kaplan 30/8 1838, 9/2 1839 Josef Fišer kaplan 28/6 1839, Mikuláš Khek 18/12 1839 - 3/6 1842, Josef Blaška ? 1843 - 2/12 1844, Josef Bořita kaplan 15/9 1845 - 9/6 1847, Václav Mertl 3/12 1848, od 17/1 1857 administrátor

  20. Václav Mertl od r. 1848 kaplan, od 4/2 1857 farář, +2/4 1890, 26/9 1869 Jan Hanzlovský kaplan - 18/4 1874

  21. Vilém Spoula administrátor od 2/4 1890 - 15/9 1890

  22. Alois Zachariáš od 15/9 1890 - 30/11 1915

  23. František Bonka od 14/11 1898 _ 19/1 1899

  24. Rupert Kopřiva kaplan od 1/9 1912 - 1/9 1914

  25. Jan Kříž, kaplan od 1/9 1914 _ 1/9 1915

  26. Josef Pernegr, od 1/12 1915 - 31/10 1943

  27. Jan Pitra od 1/11 1943

  28. Stanislav Zdeněk od 15/9 1944

  29. P. Jan Trpák od 27/7 1948

  30. Stanislav Zdeněk od 20/10 1948

  31. P. Josef Brada od 27/12 1951

  32. P. Bohumil Punda děkan z Choustníka od 20/6 1958

  33. P. Václav Kaňák, výpomoc. kněz z Hartvíkova

    Literatura: Sedláček 1885, s. 330-331; Sedláček 1908, s. 296; Cikhart 1947, s. 60-63; Profous 1954, s. 779, č. 3; Kolektiv 1957, s. 230; Kolektiv 1977, s. 477-472; Huml 1982, s. 15 a 22; Hieke 1984, s. 127; Kolektiv 1986, s. 79-80.

Povídání o hrobech

Z našich pověstí

Veselo a živo je v Hrobech na jaře. Sežloutlý trávník skvěje se hýřivou zelení, v níž tu a a tam pohlížejí v blankytnou klenbu nebeskou pomněnky svými zlatými očky. Stromy obou strání malebného údolí obalí se bohatě nachovým květem. Po cestě vinoucí se hadovitě kolem šumivého potůčka jezdí volně hospodáři, aby oseli svá pole.

Avšak nebývalo tomu tak před mnoha lety. Tam, kde nyní stojí panská zahrada, stával kdysi rozlehlý hrad. Nynější údolí kolem hradu bylo napuštěno vodou. Jen na východ vedla brána na suchou zemi. Ostatní brány byly opatřeny padacím mostem, který se v čas nebezpečí vytáhl a zatarasil tak vchod. Chaloupky pod hradem nazývaly se "Podhradí". v tmavých sklepích hradu byla vězení, ve kterých úpěli nešťastníci, kteří se provinili nějak proti svému pánovi. Obyčejně málokterý odtud vyšel. Ve válce 30leté byl však hrad zbořen a jeho rozvaliny se zemí časem srovnány. Dnes jen ukazuje se místo, kde asi hrad stával.

(A. Waldmanová, žákyně základní školy v Chýnově; převzato z Kraje kalicha, kol. roku 1925)

 

Hroby

Jdeme-li z Chýnova na JV po silnici přes Zahostice, uvidíme před sebou stále omšelou věž, která jako šedý milník ukazuje nám cestu do Hrob a je středem několika budov kol ní se kupících. Silnice jde rovinou s mírným sklonem k SZ a po jejích stranách na mírných svazích položena jsou těžká hlinitá pole. Místo leží na ostrohu a obtékáno je dvěma potoky - Kozmickým a Lažanským, které tekou v hlubokém údolí - prvý na jihu, druhý na severu Hrob. K východu je rovina. Místo svojí polohou připomíná v malém měřítku Tábor. Potok Kozmický pramení za vsí Kozmice vých. u lesa,  teče směrem na západ a v Nuzbelích u mlýna Fleischhansova (Steinochrova) v Podhroby spojuje se s potokem Lažanským. Ten pramení u Lejček, posílen je pod Lažany potokem Bělským, který pramení pode dvorem Bělá pod vrchem Svidníkem. Do Kozmického potoka přitéká též v Nuzbelích (od A. Štroufa) potůček, který pramení pod vrchem Blaníkem a protéká rybníkem na Sedlečku. Část vody z pramene v lese Kamencích teče do rybníka v Kamencích a odtud do rybníka u pily. Spojené potoky Kozmický a Lažanský tvoří potok Hrobský.Potok Lažanský protéká rybník Náděj, který byl dříve majetkem schwarzenberským (panství Chýnov) a od mlynáře podhrobského (Jos. Steinocha, tchána Fr. Fleischhanse) zakoupen ještě před válkou za 800 Kč. Pod hrází tohoto rybníka jsou zbytky vápenné pecí, kde v roce 1889 pálil se vápenec, který se lámal v blýzkém lomu na druhé straně potoka za pecí, kde je dosti dobrého vápence. Tehdy pec patřila k čp. 9 v Lažanech, kdysi svobodnickému sídlu a statku a jeho držitelé Dub, Šofek zde vápno pálili, ale neracionelním hospodařením vápenka zanikla. Rovněž za čp. 6 (Jan Šanda) byla obyčejná pec vápenná. Pole nad ní se nazývá Na Vápenkách.

(Kronika obce Hroby, 1924)

 

Na Hrobech

Ves, na první pohled s nepříliš veselým názvem Hroby, leží jihovýchodně od Chýnova. Její jméno nemá nic společného s posledními věcmi člověka, ale vzniklo ze slova hrůbky, jak se staročesky říkalo valům nebo náspům. Hroby jsou poprvé uváděny v roce 1376 a z té doby je znám majitel Smil z Hrobů. Na začátku 15. století zde seděl Držek ze Sedlce či z Hrobů, který byl předkem vladyckého rodu Hrobských ze Sedlce, kteří měli v erbu supí hlavu s krkem. Na zdejší tvrzi je roku 1420 připomínán Petr z Hrobu, který ve službách krále Zikmunda stál proti husitům. Po něm se hovoří o Janu Hrobském ze Sedlce. Další člen rodu, horlivý katolík Jiřík, se v roce 1470 přestěhoval do Radenína a hrobská tvrz zpustla. Dokonce i pominul název Hrobského panství, protože tu zůstal jen kostel a fara. Od 16. století Hroby patřily rodině Smrčků z Mnichu, kteří sídlili na Radeníně. Po smrti Petra Smrčky došlo v roce 1529 k rozdělení majetku mezi jeho syny Jiříka, Oldřicha a Jana. Za Jiříka se lidé začali opět usazovat okolo hrobského kostela. Nejstarší Jiříkův syn Jan převzal hrobský statek a koncem 16. století jeho potomek Adam Smrčka v Hrobech vystavěl novou tvrz. Pro Adamovu účast na odboji českých stavů v letech 1618 - 20 mu byl po smrti majetek zabaven a roku 1623 prodán rytíři Aug. Felnerovi z Feldeku. Když jeho manželka ovdověla, prodala zboží synovi Volfovi Václavovi. Jeho synové pak prodali Hroby s dalším zbožím Alžbětě Sibyle Felnerové z Heidenreichu, která vše roku 1666 postoupila hraběnce Alžbětě ze Sparu, rozené z Malovic, a to za 15 tisíc zl. Jejím dědicem se stal nezletilý syn Antonín Voračický z Paběnic. V roce 1675 držel Hroby hejtman císařského dělostřelectva Petr Koch. Jeho syn na místě staré tvrze vystavěl jednopatrový zámek, prostý dům bez architektonických ozdob. V roce 1753 jeho syn prodal statek se zámkem hraběnce Marii Terezii Krakovské z Kolovrat a sňatkem Jindřišky z Kolovrat s hrabětem Aloisem Baillet Latourem se v roce 1878 Hroby dostaly do majetku rodu Latourů, kteří je drželi až do roku 1948. Smrčkové z Mnichu byl starý český vladycký rod, pocházející z Mnichu u Kardašovy Řečice. Jako erb měli stříbrného okouna v modrém štítě a okoun byl též v klenotu erbu.

Hroby jsou dnes částí Radenína.  Za několik posledních desetiletí se ani Hroby nevyhnuly citelnému úbytku obyvatel. V současné době je ve vsi 24 stavení, pět jich je trvale obydleno a žije tu kolem dvaceti obyvatel. Starosta i obecní zastupitelstvo si jsou vědomi, že zlepšit tento stav dokáže nejen nárůst pracovních možností, ale také určitá vstřícnost k potencionálním zájemcům o výstavbu rodinných domků. Proto v Radeníně a Kozmicích v tomto směru podnikli potřebné kroky a ukázalo se, že je to dobrý záměr. Určitou nadějí pro rozvoj obce svého času byl zájem Školské správy hlavního města Prahy na využití zámku pro ústavní účely. Byla i vyhlédnuta lokalita pro případnou výstavbu rodinných domků pro pracovníky nového zařízení. Ze záměru
ale sešlo. V současné době v hospodářských budovách hrobského zámku působí firma Hass, která vlastní i zámek. V současnosti postupně provádí jeho opravu.

Z historie Hrobů jistě není bez zajímavosti, že na zdejší škole působili proslulí muzikanti jako Jan Šejk, Jan Menšík a hlavně Václav Vacek, kterým vrcholila sláva hrobských skladatelů, kapelníků a dirigentů. Vacek uměl hrát na všechny nástroje a sestavil kapelu, která v okolí neměla konkurenci. Ráda
si v ní zahrála i hrobská vrchnost, hrabě Jindřich Kolovrat, který hrál první housle, a zejména jeho syn, houslový virtuóz (zemř. 1898)

(zdroj: J. Wimmer, Táborské listy; upraveno)

 

 

Hroby

Roman CIKHART (Kraj kalicha)

Neobávejte se, že vám budu povídati o těch hrobech, k nimž zalétají ve dnech dušičkových naše vzpomínky. Hroby, o nichž píši, jsou docela pěkná vesnička na Táborsku a nemají s hroby nic společného, leda že nás překvapí množstvím náhrobků uvnitř i vně kostela, které tu zbyly ze vší slávy hrobských i okolních vrchností.

Náš lid je s výkladem místních jmen krátce hotov. Tak i tu vznikla pověst, kterou zaznamenávají staří místopisci, že tu slavný válečník Žižka přepadl tisíc bojovníků panského vojska v jejich ohrazeném táboře a do jednoho je pobil. Ti pak byli hned na tom místě pohřbeni a tak vznikl název osady — Hroby. S tím ovšem nesouhlasí historie, která o pobití panského lidu v těchto místech nic neví, ale zná Hroby jako farní ves již v době Karla IV. (1358), tedy dávno před Žižkou.

Zvláštní název vsi svedl i dr. Ant. Profousa, který ve svém díle („Místní jména v Čechách") vysvětluje jej rovněž od skutečných hrobů, které prý tu zakladatelé nové vsi při kopání sklepů snad našli. Původ názvu je však zcela jiný, ovšem musíme vzíti na pomoc staročeský slovník, který nás poučí, že slovo ,,hrubý" znamená valy či náspy. Znamení tedy název Hroby tolik jako hradiště, které tu patrně na návrší v poloze velmi příhodné a ještě dnes nápadné bývalo. „V hrůbech" (náspech) vystavěn byl potom kostel, který za svou ohradou, dnes již zbořenou, býval opevněným útulkem lidu, kdykoli nepřítel vpadl do kraje.

V 16 století počali lidé stavěti nové chalupy u kostela, kde dříve kromě kostela a fary jiného stavení nebývalo. Na stráni pod nynějším hostincem Srnkovým stávala tvrz, místo níž vystavěli v 17. století novou a z té povstal později nynější zámek. Přitom použili kamene ze staré tvrze na novou stavbu, tak jako na stavbu chalup rozebrali i starou ohradu kolem kostela. Kostel kromě vzpomenutých již náhrobků, jichž jsem tu napočetl devatenáct, má na oltáři památnou sošku Bohorodičky, pocházející prý již z dob Karla IV.

Památní je hrobská škola: památná láskou k hudbě, jíž se vyznačovali její páni řídicí. To bylo za dob staré muzikantské slávy našich učitelů — zapadlých vlastenců. Byl to zejména řídící učitel Václav Vacek (+ 1879), který uměl hráti na všechny nástroje. Vyučil si vlastní kapelu, s níž musicíroval v místě i okolí a pro niž skládal i vlastní skladby. Učil původně v malé chaloupce u kostelních schodů, kde je nyní zelinářská zahrada. V malé místnosti tísnilo se tu 120—150 děti. Bývalo tu jako v úlu. Když pak jednou chtěl si pan řídící zjednati ticho a udeřil prutem na stůl, přeražený prut vyrazil mu oko. Učil potom ještě plných 20 let, načež převzal školu zeť Matěj Praveček, rovněž ovládající několik hudebních nástrojů a dobrý komponista. Jeho syn Jindřich, narozený dne 1. března 1885 v Hrobech, je známým hudebním skladatelem a výborným dirigentem. Jeho skladby často slýcháme v pražském rozhlase. Pozdější řídicí učitel Jan Menšík jako jeho předchůdci řídil chrámovou hudbu a bývalý řídící učitel Jan Sejk, sám z učitelské muzikantské rodiny , nejen umí hráti na všechny možné nástroje, ale uplatňuje se i jako výborný basista.

Hudbu pěstovala i hrobská vrchnost, zvláště smyčcová kvarteta. Hrabě Jindřich Kolovrat (+1878) hrával sám I. housle, v čemž ho následoval syn Alois (+ 1898), virtuos na housle. Na ostatní nástroje hráli učitelé Vacek a Praveček a děkan Mertl. Někdy posílal hrabě kočár do Chotovin pro tamního řídícího učitele, Vackova syna Raimunda, aby hrál II. cello. Bývaly to krásné, idylické chvíle!

Na hrobské Kolovraty máme i jinou památku. Hrabě Rudolf Kolovrat-Krakovský (+1903) měl v blízkém Sedlečku svůj proslulý včelin, v němž odchovával včelí matky plemene cyperského (z ostrova Cypru), které k nám zaváděl. Včelín byl navštěvován odborníky domácími i zahraničními. V naší době ustoupil prosaickým potřebám králikárny.

Milovníka přírody potěší krásné lípy v zámecké zahradě a u pily, k níž přicházíme alejí starých kaštanů. Jinde zase uvítá nás starý dub a klen. Ovocné aleje na stranu k Radenínu dávají bohatou úrodu zimních jablek.

Hroby jsou také rodištěm dr. Lva Wintra (nar. 1876), ministra v prvních letech Československé republiky, jehož zásluhou bylo uzákoněno starobní pojištění, aby lidé zestárlí v poctivě práci nebyli v stáří odkázáni na žebrotu a slitování těch šťastnějších, kterým často bohatství zatvrdilo srdce.