08.01.2008
Sakrální architektura:
Kostel Nanebevzetí Panny Marie
–
Doložen již
roku 1358, patronát měli páni na Sedlci (Sedlečku) a Nuzbelích. V letech
1596, 1666 a 1791 vyhořel, v 16. století byl zbaven fary, v roce
1687 při něm byla zřízena administratura a v roce 1758 fara. Roku 1828
byl obnoven. Nadprůměrný vesnický středověký kostel, dílo rožmberské
huti. Gotické jednolodí s pětiboce uzavřeným presbytářem s opěráky,
na severní straně se sakristií, při západním průčelí s věží.
Vystavěn v 80. letech 14. století, patrně s použitím části
zdiva staršího kostela. V baroku přistavěna západní věž. Ve vznosně
působícím převýšeném interiéru poutá jižní portál lodi s bohatě
profilovaným ostěním, obdobný portálům rožmberských děkanských kostelů
v Soběslavi a v Bavorově. Loď plochostropá, presbytář zaklenutý
žebrovou klenbou na kružbových konzolách si zachoval gotické sedile a
sanktuář. Severně od presbytáře sakristie, zaklenutá žebrovou klenbou
patrně ze 13. století, západně trakt valeně klenutý, pozůstatek věže.
Zařízení barokní z doby před polovinou 18. století, na hlavním oltáři
gotická socha Madony z doby kolem roku 1450.
(farnost Hroby) (archeologický výzkum a dokumentace kostela)
Kostel v Hrobech (2004 a asi kol.roku 1934)
Podoba kostela v Hrobech z konce 19. stol
Portály kostela: Boční vchod z jižní strany tvoří nápadný ústupkový portál ozdobený vrcholovou kytkou a dvěma hlavičkami anděla a světce. Jedná se pravděpodobně o původní západní, vchodový portál, který sem byl přenesen při stavbě věže roku 1724.
Jižní portál ze
14. stol. (2005)
Jak jej zachytili Šechtlovi asi kolem roku 1934
Detaily jižního portálu a východního portálku
(foto převzato z geo-cz.com/hroby
- fotila L. Mikulová)
Posledním vstupem do kostela je drobný ústupkový portálek z východní strany do sakristie, bývalé věže. I tento byl v průběhu historie kostela upravován, jeho hloubka totiž neodpovídá (stejně jako jižního portálu) gotickému horizontu, který leží o několik desítek centimetrů hlouběji.
Pohled na Hroby od židovského hřbitova v Radeníně v roce 2005 a na snímku atelieru Šechtl-Voseček (kol.r.1934)
Pohled na Hroby ze silnice od Chýnova (foto:
Šechtl
a Voseček)
V kostele a
kolem něho jsou četné
náhrobní kameny
s postavami a znaky Smrčků z Mnichu,
Cimburků, Tellnerů z Feldeggu a Kochů. Na místě bývalého hřbitova
stojí kaple sv. Jana Nepomuckého z roku 1827.
Zámek – Areál zámku sestává ze dvou částí oddělených silnicí. Na
severní straně stojí zámek s hospodářským dvorem a parkem o celkové
výměře 2,4 ha, který je v soukromém vlastnictví. Jižně pod silnicí
se rozkládá terasová zahrada s výměrou 0,9 ha, která je zčásti v majetku
soukromé osoby, část patří právnické osobě. Nadmořská výška se
pohybuje v rozmezí 505 – 520 m.n.m.
Nejstarší panské sídlo v Hrobech vzniklo asi ve druhé polovině 14.
století. Stávalo jihozápadně od kostela na malém návrší, jehož osmiboký areál o
rozměrech asi 37 x 39 metrů obklopuje příkop s valem. Dosud se z něho zachovalo
ploché tvrziště beze stop původní zástavby, jejíž zbytky byly patrny ještě
koncem 18. století.
Stará tvrz byla opuštěna nejpozději na přelomu 15. a 16. věku. Jako náhradu
staršího panského sídla si majitelé Smrčkové z Mnichu vystavěli tvrz novou. Ta
stávala východně od kostela, v areálu poplužního dvora. O tvrz
přišel Adam Smrčka v konfiskaci po roce 1620 za účast na stavovském
povstání.
Její stavební podobu bohužel neznáme, neboť za stavebních úprav byl snad
v jejích místech vyzdvižen před rokem 1691 barokní zámek, dokončený během první
poloviny následujícího století.
Jednopatrový zámek dal místo tvrze vystavět František Jiří Koch a první
zmínka o tomto raně barokním zámku se váže k roku 1751.
Roku 1753 koupila zámek hraběnka Marie Terezie Krakovská z Kolovrat.
Za Kolovratů Krakovských přibyla v roce 1839 tři krátká křídla směrem
do dvora. Zřejmě v té době park rozdělila silnice. Sňatkem se Hroby v roce
1878 dostaly do vlastnictví Latourů, kteří je drželi do roku 1948.
K poznání přesnějšího stavebního vývoje zámku by bylo třeba provést jeho
podrobný stavební průzkum. Ten by měl být proveden co nejdříve, neboť zámecká
budova, využívaná po roce 1948 československou lidovou armádou, doznala vlivem
neúdržby a nezájmu povážlivých poškození. Areál zámku a bývalého poplužního
dvora je v současné době opět v soukromém vlastnictví, nicméně zámecká budova
stále slouží jako skladiště, z větší části však stojí prázdná, nevyužitá. Během
několika příštích let hrozí zřícení krovu a horní části obvodových zdí zániku,
což by pro něj znamenalo počátek konce.
Kompaktní celek zámku
s hospodářským dvorem spolu s farou a kostelem na návrší tvoří
významnou dominantu okolí. Zámecký areál sestává ze dvou částí, předělených
silnicí. Zámek s věžičkou dominuje severní části areálu. V půdorysu
tvoří tvar písmene E s krátkými křídly směrem na východ do hospodářského
dvora. Na nádvoří mezi zámkem a hospodářským dvorem se dochovala pouze
vzrostlá borovice vejmutovka, zahradní úprava na nádvoří v důsledku
nevhodného využití zanikla.
Zámecký park, altán, oranžérie a výklenková
kaplička
– Zahrady užitkového
a okrasného charakteru doložené v 1. třetině 19. století byly později
v okolí zámku doplněny nevelkým krajinářským parkem. Terasová
okrasná zahrada s klasicistním altánem se nachází v sešlém
stavu, podobně jako oranžérie. Park i zahrada jsou ve velmi zanedbaném stavu
a vyžadují celkovou rehabilitaci včetně stavebně technických opatření.
Soukromý majitel využívá nádvoří zámku i část přilehlých parkových
ploch ke skladování vyřazené vojenské techniky. Tato část je pro veřejnost
nepřístupná, naopak terasová zahrada je přístupná bez omezení.
Před západním průčelím
zámku zůstaly zachovány dva mohutné červenolisté buky spolu s javorem, několika
zeravy a habry. Tuto část parku vymezuje ohradní zeď s branou. Severní
rovinatá část parku v návaznosti na zámek zůstala zcela bez dřevin a
je využívána jako skladovací prostor. Ve svahu se nachází rozvolněný smíšený
porost s pozůstatky ovocného sadu. Severní hranici lemuje rozpadlý
kamenný taras. Zámeckou zahradu vymezuje na jihu pod silnicí kamenná zeď s klasicistní
omítanou bránou s prejzovou stříškou a kovanými vraty. Na východním
nároží zdi stojí výklenková kaplička. Zahrada má terasovité řešení
se zbytky kamenných opěrných zdí. Od brány se sestupuje po schodišti na
travnatou terasu s altánem a vyhlídkou. Před altánem v centru
kompozice se nachází členitý bazén, doprovázený třemi vzrostlými
lipami. Dříve zde byly čtyři, původně tvarované na hlavu. Několik dalších
vzrostlých lip je zřejmě pozůstatkem stromořadí vybíhajících na západ
i východ od bazénu. Po stranách altánu sestupují na spodní terasu dvě
trojramenná schodiště. Na západním
konci druhé terasy stojí zděná oranžérie s pultovou střechou. Je však
v havarijním stavu. Terasy i svah, spadající k potoku pod terasami,
zarostly nálety.
(zdroje informací:
M. Pavlátová, M Ehrlich a kol.: Zahrady a parky jižních Čech; Pavlátová
M.: Evidenční list nemovité kulturní památky, NPÚ v Českých Budějovicích
1989; Kolektiv: reidentifikace nemovité kulturní památky – Hroby – zámek,
NPÚ v Českých Budějovicích, 2002)
Škola, fara č
Špýchar
Hřbitov s novogotickou hrobkou Kolowratů
Hrobka Kolowratů na hřbitově v Hrobech (2004)
Obřadní síň na hřbitově (2004)
letecký snímek: http://beta.mapy.cz/
Literatura: Sedláček 1885, s. 330-331; Sedláček 1908, s. 296; Cikhart 1947, s. 60-63; Profous 1954, s. 779, č. 3; Kolektiv 1957, s. 230; Kolektiv 1977, s. 477-472; Huml 1982, s. 15 a 22; Hieke 1984, s. 127; Kolektiv 1986, s. 79-80.