Obec Radenín

17. století

Historie obce Radenín v 17. století

31.01.2008

Historie obce Radenín v 17. století

Jiřík Homut z Harasova spojiv ve svých rukou část choustnického panství, kterou koupil už v r. 1593, a jeho jádro se starým hradem, sídlil nicméně na Choustníku jen zcela nakrátko poté, co ho nabyl. 21. dubna 1599 koupil od Oldřicha Smrčky z Mnichu sousední zboží Radenín a přenesl svoje sídlo do panského stavení na tomto zboží, což prakticky znamenalo konec bojovnické pýchy starého Choustníka a rozpad hradního stavení ve zříceniny. Místo mocného, ale nepohodlného, a hlavně pro potřeby hospodářské neužitečného hradu zaujal komfortní, na tu dobu široce rozkřídlený zámek, který Jiřík Homut vybudoval v novém svém sídlišti, používaje - jak se zdá - stavitelů a stavitelských pomocníků nacházejících se tou dobou ve službách rožmberských. Při zámku byl postaven i veliký panský dvůr, který jako svědectví vlastních zájmů majitelových výrazně dokresloval nový psychický typ, vystřídavší staré majitele choustnického zboží. Radenín se stal střediskem dosti velké državy, kterou se hospodářské energii Jiříka Homuta podařilo vybudovat v době napodiv krátké.

1600 v Praze mor. V roce 1606 mír s Turkem na 20 let. Libeňským mírem v červnu 1608 bratr císaře Matyáš přiměl Rudolfa k poloviční abdikaci. Ten v roce 1609 byl přinucen českými stavy přijmout Majestát - nejliberálnější náboženský zákon v Evropě. Církevní stavby rostou jako houby po dešti. Přichází baroko. Tehdejší česká společnost byla tak zmaterializovaná a zlenivělá, jako snad nikdy dříve. O Němcích se tvrdilo, že nemají soupeře v chlastu, o Češích, že v žraní.

Jiřík Homut z Harasova spolu s manželkou Alžbětou daroval roku 1610 dva zvony ke kostelu radenínskému. Velký (Karel) měl 20 centů, vysoký byl 90 cm a průměr měl 110 cm. Za války 25.10.1917 byl zrekvírován. Na věži rozbit a po kusech spuštěn dolů. Malý má 10 centů, výšku 77 cm a průměr 94 cm. Nejstarší dochovaný český text v Radeníně. Léta od narození Syna Božího 1610 tento zvon dali jsou pro čest a chválu Pána Boha a věčnou památku na svůj vlastní náklad slíti urozený a statečný rytíř pan Jiřík Homut z Harasova, hejtman kraje Bechyňského, nejvyšší berník král. Čes. s  urozenou paní Alžbětou rozenou z Cimburka a z Tovačova, manželkou svou, ke kostelu Radenskému založení Svat. Markyty.

Již asi úplně šílený císař Rudolf si do Čech pozval vojsko bratrance biskupa Leopolda Pasovského, kterého chtěl dosadit na český trůn a tak se pomstít bratrovi Matyášovi. Současně chtěl potřít české stavy. 30. ledna 1611 čtyři pluky žoldnéřů, nejméně 10 000 mužů, vpadly u Vyššího Brodu do jižních Čech. Plukovník Ramée rychle obsadil Krumlov, Budějovice, Tábor, Beroun a levobřežní Prahu. Po neúspěchu akce ustoupili zpět na jih a nemínili opustit zemi dokud nebudou "abdankováni": dokud jim nebude vyplacen zadržovaný žold. Na tři měsíce se usadili v dominiu Petra Voka. Petr Vok se bránil s asi 2 000 muži a silným dělostřelectvem. Žoldnéři naráželi všude na odpor, v kraji byla sebrána hotovost a rovněž vznikaly i ozbrojené lidové houfy. Stačilo, aby někdo nedovedl česky, a nebyl si jist životem. Ale dobře opevněný Tábor kapituloval, žoldnéři pobrali veškerý dobytek a obilí a vynutili si výpalné 36 000 tolarů. Hůře dopadli před rožmberskou Soběslaví a u Třeboně ztratili asi 1400 mužů.

K Praze zatím dorazil Matiáš s 10 000 muži. Přesto Praha nepomohla. Petr Vok vzal na sebe nejprve břímě rozhodného obránce s cizí soldateskou a poté se ujal role smírčího prostředníka. Třeboňskou smlouvou žoldnéřům mělo být vyplaceno 173 000 zlatých. V Praze zatím zvolili české stavy za českého krále Matiáše, korunován byl 23.5.1611, ale platit se jim moc nechtělo. Císař Rudolf prý byl chudý, proto Petr Vok na věčnou oplátku vládě půjčil, co chybělo - 100 000 zlatých. 9. července 1611 první vyplacené pasovské jednotky začaly odcházet.

Nemaje synů z manželství tohoto (Kryštof, Pavel, Adam a Bedřich zemřeli), odkázal veškeré jmění své roku 1614 dne 27. listopadu dvěma dcerám svým Johance Eusebii a Zuzaně, opatřiv ovšem také choť svou slušnou výživou až do smrti. Jiří Homut z Harasova zemřel r. 1616.

Dcerám připadly nyní rozsáhlé statky, totiž tvrz Radenín a ves s podacím, vsi Druneč a Kloužovice, zámek pustý Choustník a pod ním ovčín ve vsi Chustnici, dvůr popl. a ves s podacím, Kojetín, Předboř, Čikvasovice, Psárov, Mlýny s podacím, Zárybnice, Krtov, tvrz dvůr a ves Bělá, vsi Křeč s podacím, Chrbonín, Střítež, dvůr Solopisky, dvůr Stranoves, dvůr a ves Nové Dvory, ves Kozmice c. t. m., dvorček popl. a ves Dlouhá Lhota.

Matyáš představil v roce 1617 českým stavům jako dědice trůnu Ferdinanda Štýrského a po tvrdém vyhrožování je donutil ho přijmout jako Ferdinanda II. Útoky proti evangelíkům se rychle stupňovaly. 23.5.1618 defenestrací začal odboj proti panovníkovi, vzpoura privilegované elity v čele s pány německého původu, kteří ani neuměli česky. Táborští odepřeli rovněž poslušnost habsburské dynastii.

Habsburskému sboru generála Buquoye se podařilo vytvořit nástupiště k ofenzívě proti českým stavům obsazením Krumlova a Budějovic. Dampierrův sbor postupoval přes Jindřichův Hradec a spolu s Buquyem vedl přímý útok na Prahu. Velitelé českých stavů, Thurn a Hohenlohe dokázali ofenzívu zastavit u Čáslavi. 

Po bitvě Dampierově s českým vojskem v září 1618 u Čáslevě poslali kozmičtí dne 3. září do koleje zprávu, že "Dampiro" je blízko nich a okolí hubí, co mají tedy činiti. Mistři poručili, aby se vším, co mají vystěhovali se do Tábora, ale někoho přeci ve vsi nechali, aby snad nepřítel ze zlosti jim nevypálil chalup. Již 9. září oznamují kozmičtí, že v úterý před sv. Václavem od lidu vojenského byli zhubeni a příbytky vyloupeny a prosí mistrův, aby jich "retovali". Tito v odvet jim vzkázali, že je Pán Bůh slušně tresce, poněvadž v čas štěstí, co pánům náleželo, neodvozovali a vrchností akademické sobě za nic nevážili, pročež že nemůže se jim retunku jiného dáti, dokud neodvedou berní zadržalých před tou válkou.

V bitvě u Lomnice nad Lužnicí byl 9.11.1618 Buquoy poražen, podobně jako Dampierre u Nových Hradů.

Protestantská Evropa moc nepomohla. Matyáš umírá 20.3.1619. V bitvě u Záblatí (mezi Vodňany a Hlubokou) porazil Buqoy Mansfelda. Thurn, který obléhal Vídeň, se musel vrátit. Mansfeld a Hohenlohe za vzájemného obviňování z neschopnosti vyklidili pozice až na čáru Třeboň - Tábor - Písek, a dovolili oddílům protivníka výpady k Berounu a div ne před Prahu. Nesmyslně nechali nepřítele obsadit Hlubokou, což byla katastrofa spíše finanční než vojenská, neboť šlechta z jižních Čech si na zámku schovala drahocennosti v hodnotě asi 300 000 tolarů. Obrovitá kořist padla protivníkovi do rukou, což vedlo k prohloubení krize v armádě. Žoldnéři zjistili, že jejich chlebodárci ve skutečnosti nejsou na mizině. Generál Buquoy zatím dobýval jižní Čechy a z hradu Rožmberku si udělal rezidenci (v držení až do roku 1945 i s panstvím novohradským) V srpnu 1619 český sněm sesadil Ferdinanda II. a zvolil Fridricha Falckého.

V září 1619 a v květnu 1620 demonstrace venkovanů na Táborsku.

Od léta 1620 opět ofenzíva císařských a ligistických vojsk v jižních Čechách. Od září tlačili vojsko českých stavů knížete Anhalta a generála Thurna od Tábora přes Orlík, Rožmitál až k Praze. 8. listopadu 1620 srážka na Bílé hoře. Stavovské vojsko, které dostalo poslední žold v půlce září, se rozuteklo. Vítěz Maxmilián Bavorský měl všehovšudy 250 padlých. Zimní král utekl. Drancovalo se drancovalo. Lakota "chudých" českých pánů a měšťanů přivedla rebely na mizinu. Hromadná poprava, konfiskace majetku.

V listopadu 1620 dorazil k obleženému Táboru další oddíl s těžkými zbraněmi. V zimě ustoupil don Baltazar de Marradas od dobývání a posádka i obyvatelstvo využili dočasného klidu k doplnění zásob. V květnu 1621 zahájil nepřítel nové obléhání. 18. listopadu v čestné kapitulaci vydali město.

Asi nedlouho po bitvě Bělohorské přišlo k dělení obou sester; Johanka, jež byla vdána za Jana Vlka z Kvítkova, obdržela Radenín, Zuzaně, vdané za Jana Czernina z Chudenic, dostaly se Choustník a Bělá. Vlk nechtěl při násilném obracení obyvatelstva okolního na víru katolickou náboženství svých předkův opustiti a opustiv raději vlasť svou se ženou a dětmi do ciziny se odebral, při tom památnější spisy, sirotčí a kostelní věci, jistoty, peníze a klénoty s sebou vzal. Odešli do Toruně. Příbuzní Jana Czernina z Chudenic bydleli v nově postaveném zámečku v Choustnici.

Vyhlášen Generální pardon. Členové konfiskačních komitétů si neskutečně přilepšili. Téměř tři čtvrtiny půdy v Čechách změnilo majitele. Cizozemci se nyní bez svolení stavů mohli zakupovat v Čechách. Němčina se stala druhou úřední řečí a brzo česky mluví už jenom sedláci. Reformační komise pomáhala obyvatelům zpět do lůna katolické církve. Patent o tzv. mincovní kaládě (= znehodnoceném oběživu) z vánoc 1623 oznámil, že mince má napříště pouhou desetinu původní hodnoty.

Johanka Eusebie Vlková z Harasova umřela už roku 1624 a, když i obě její dcerky, Barbora Marie a Anna Mandalena, nedosáhnuvše let svých dospělých, ve vyhnanství v Polsku, kam pan Jan byl vypuzen jako příslušník Jednoty bratrské známými náboženskými mandáty Ferdinanda II., zemřely, vrátil se Radenín podle ustanovení kšaftu páně Homutova opět k ostatním državám kdysi rodiny homutovské.

V roce 1627 korunován králem českým Ferdinand III. (1627-1657), syn Ferdinanda II, ale vládl až po smrti svého otce od roku 1637.

Obnovené zřízení zemské bylo vydáno 10. května 1627 pro Čechy. Nová ústava kodifikovala katolictví jako jediné povolené a podporované státní náboženství. Vypjatý jezuitismus.

Jan Czernin, jenž již dříve katolického náboženství jsa, připověděl r. 1628 dne 14. února před reformační kommissí v Tábore, že lidi své poddané do příštích velikonočních svátků k víře katolické přivede, držel od r. 1630 společně s manželkou panství Pacovské, jež se potom dostalo zeti jejich Zikmundovi Myslíkovi; kromě toho držel v severních Čechách statek Kostomlaty.

Historie obce Radenín v 17. století

Kromě statku Radenínského koupila také Zuzana roku 1632 a 1637 dva domy, Topinkovský a Kameníkovský, na náměstí Táborském (č. 15-16).

Vrchní Procházka zařídil na Czerninův rozkaz při zámku v Radeníně moderní vinopalnu podle cizího vzoru. Vrchní Procházka poslal do Radenína jako sladovnického učně děvče, dceru Dorothy Dvořákové. Ta v Radeníně zůstala a dokonce se vinopalnicí vyučila. Asi byla první učnicí a zároveň pak sladovnicí v Evropě. Vinopalny a výroba kořalek pak v Radeníně setrvaly, hlavně v rukou židovských podnikatelů skoro až po naše časy. Pivovar a lihovar byl zrušen 1886.

Nejstarší rody v Radeníně jsou Příplatův, usedlý na usedlosti čp. 8 již v roce 1637 a Prošků, také z roku 1637. Již za války třicetileté
byl v Radeníně rod Prošků. Roku 1640 dává Prošek peníze na zaplacení artaleri císařské milosti. Následujícího roku odvádí pro regiment Piccolominiho 4 zlaté a 40 krejcarů. Dále musel odvést tele a obilí.
 

V červnu 1639 švédský generál Banér vypaloval vsi na Táborsku. Císařský generál Gallas byl odvolán.

V roce 1640-41 ke smrčkovskému traktu přistavěli Czerninové nové křídlo. Z hradeb se zachovala původní nejstarší část z poloviny 14. století. Jižně od východní brány je patrná půlkruhová bašta a hradební zeď východně od zámku s cimbuřím, dále zbytek hradeb podle silnice, zesílený opěrnými pilíři a zřícenina hranolové věže u zámku. Z novější přestavby hradeb existuje jenom východní brána.

Jan Czernin starší z Chudenic zemřel r. 1642 dne 22. listopadu. Zuzana smrti jeho velice želela a přečkavši jej 12 let.

Pro nebezpečí ze švédského vpádu paní Zuzana 1644 opustila svoje radenínské sídlo a uchýlila se do Prahy.

Správní členění berní rulou v roce 1645 - Bechyňsko. 6.3.1645 švédský generál Torstenson porazil císařské maršály Götze a Hatzfelda u Jankova, severně Tábora. Nejkrvavější bitva u nás.

Švédové se napevno usadili v Jihlavě, odkud podnikali ničivé nájezdy až k Táboru. Kontribuce obilí a peněz. Z Jihlavy přišli ozbrojenci a na lid v Radeníně uložili 200 zl. Nedali a ozbrojenci byly vysláni Radenín zapálit. Nakonec vypálili Chrbonín.

Levobřežní Praha byla obsazena švédským generálem Königsmarkem v červenci 1648. Ani Tábor se neubránil 23.8.1648 švédskému útoku generála Wittenberga. Už někteří švédští vojáci kouřili indiánský tabák. Po roce 1648 nastalo 92 let míru. Vznikla stálá armáda.

Na Homoli jsou prý hroby padlých vojínů ze švédských válek. Roku 1649 se Zuzana vrátila na Radenín. Roku 1649 vyjel si radenínský hofmistr do Kozmic k tamějšímu svobodníkovi Dědníkovi (byl to jediný svobodník na panství Radenín - Hroby), aby mu tento spravil karabinu. Na cestě potkal sedláka ozbrojeného ručnicí. Domníval se, že je to Petrovský - tj. zbojník, bandita. Poručil mu, aby mu ručnici vydal. Ale sedlák jménem Tvrdočel z Kozmic se vzpečoval a tak došlo k přestřelce, při níž jeden druhého na místě zastřelil.

Vyjídání celých krajů, drancování obcí, násilí a ukrutnost jako norma lidských vztahů za třicetileté války. Rekatolizační kůra měla za následek masovou emigraci. Stovky far po nucené emigraci kněží zůstalo opuštěných. Tím pádem se zhroutil i systém elementárních škol. Společnost, která možná jen o vlas nestihla nizozemský, tedy kapitalistický typ vývoje, byla na půldruhého století vržena zpět k feudalismu.

Po válce třicetileté bylo v Radeníně 6 gruntů osedlých, 2 nově osazené, 3 pusté, 6 chalup a 2 zahradníci.

1652-54 berní rula (role) - první soupis poddanské, tedy rustikální půdy za účelem vyměření státní daně. Vrchnostenská čili dominikální půda zahrnuta nebyla. Však se z ní také neplatily daně, a to až do roku 1748.

Zuzana Czerninová rozená Homutka z Harasova zemřela r. 1654 dne 22. února. Tělo její odpočívá v kostele Radenínském, kdež se dosud náhrobek její spatřuje. Zuzana zanechala nám bohatou korespondenci jak vlastní, tak se správci a zaměstnanci na Radeníně: Martinem Škvoreckým, Janem Měděncem, Dorotou Jínovou aj. (70 dopisů hospodářky Doroty Jínové, jinak Pacovské.)

Synové Humprecht Jan Czernin a Heřman Vácslav Czernin rozdělili se ještě téhož roku dne 21. září o veškeré zboží otcovské a mateřské; starší, jenž byl již pánem na Petršpurce a jiných zbožích, obdržel statky na severu, mladšímu Heřmanovi dostal se II. díl, totiž statek Radenín s Novými Dvory a Lhotou, statek Choustnický, Skopytce, Mnich, Bělá a Bezděčín, dům ve Starém Městě Pražském a dům Topinkovský v Táboře.

Na český trůn nastoupil v roce 1657 Leopold I. (1657-1705). 1662 obnovení války s Turky. Turci v roce 1663 před Vídní a ohrožovali i Brno. Válečné kontribuce (státní daň) vzrostly během několika let čtyřnásobně. Expanze turecké říše.

Kupní síla peněz byla v 17. století 5 x až 6 x  menší než ve století 13. Sedlák tedy vrchnosti odváděl nepoměrně menší úrok než kdysi, ačkoli nominálně byl pořád stejný. A ani jedna strana to přitom nezaregistrovala. (Neznali inflaci). Proto tedy rytířský stav téměř vymizel. Páni reagovali podnikáním ve vlastní režii. Vzmáhající šlechtické velkostatky nevystačily se zaměstnanými vesnickými bezzemky, proto robotní práce zaznamenala nárůst.

V Radeníně 2.9.1672 umírá Marie Margareta Černínová z Chudenic rozená des Fours, manželka Heřmana Václava Františka Černína z Chudenic (+ 1674/1675), teta hraběte Ferdinanda Magnus Ignác Arnošt Antonín des Fours.

Ačkoliv měl Heřman pěkné dědictví, které jej po pansku chovati mohlo, přece špatným hospodařením toho dovedl, že před smrtí svou o všecko přišel. Něco z toho dědictví brzo po převzetí dílu svého prodal, ostatek hlavně roku 1672 zadlužil. Zemřel 1677.

Mezi věřiteli vynikal hlavně hrabě Johann Sporck, generál kavalerie, jenž potom k penězům svým přijíti nemoha, na Radenín a Choustník právo vedl, tak že konečně oba ty statky roku 1675 dne 9. srpna k odhádání skrze Petra Mikuláše Straku z Nedabylic, místokomorníka, přišly.

Roku 1677 postoupil Johann von Sporck práva svého k oběma statkům nemanželskému synu (1658 legitimován) Johannu (Dětřich) Georg von Sporck (1622-1683). Ten měl syna Filipa von Sporck (tehda byl rytmistrem) a Johanna (Dětřich) Georg II. von Sporck (1648-1705). 

Mladší syn Johann (Dětřich) Georg II. von Sporck měl s manželkou Annou Konstancie Losy z Losinthalu dcery:

Marie Konstancie (+ 23.11.1735) (manž. 1. Ant. Michal Týřovský z Ensidle, +1705, 2. Karel Woracziczky z Pabienitz), Marie Terezie (+ 13.3.1743) a Marie Anna.

Neúroda obilí v roce 1677.

Do Čech dorazila roku 1680 vlna střední Evropou se šířící "černé smrti". Když vypukl mor, šli jezuité, samozřejmě bez formálního příkazu, obsluhovat nemocné. Tak z 24 dospělých pražských jezuitů zahynulo 23. V Táboře a na předměstí postihl mor 58 osob.

Johann Georg von Sporck umírá v roce 1683.

1683 obléhání Vídně Turky a jejich slavná porážka. Neúroda obilí v roce 1684.

Johann Georg II. von Sporck dal kostel Choustnický, jenž byl bezpochyby v třicetileté válce zpustošen, opět vystaviti a r.1687, 2. července posvětiti.

Inkvizitor František Boblig řádil na losinském panství, kde nechal upálit 56 obětí a v Šumperku 48 obětí, v letech 1678 až 1693.

Anna Konstancie von Sporck rozená Losy z Losinthalu zemřela 18. srpna 1696.