Než se stal Bítov součástí obce Radenín, příslušel od roku 1250 k
Chýnovu. Stála zde dvě stavení (samoty), patrně bratří Pavla a Vojtěcha
Bítových. Tyto usedlosti kolem roku 1320 zanikají a další zmínka o
Bítovu je datována až rokem 1379, kdy se zde hovoří o rodinách Staňků a
Marešů. Jakýsi Ondřej Mareš z Bítova, odchází roku 1421 k husitům a
slouží tam se samostřílem. Staňkům patřil v té době v obci mlýn. Mimo
mlýna vlastnili obě spříbuzněné rodiny ještě 11 lánů polí. Zda-li byli
Staňkové a Marešové potomci původních bratrů Bítových, nelze doložit. Po
třicetileté válce přibyli do Bítova ještě další dva usedlíci z irského
Gordonova pluku. V 17. století byla víska připojena k obci Radenín.
(zdroj:
wikipedia)
Celkový pohled na Bítov
Vesnice:
studna
Sakrální architektura:
Železný kříž na východní straně obce u silnice
k Radenínu
Kamenný kříž na
jihovýchodním okraji obce - rok 1889
Obrázky p. Drdy z Bítovské kroniky
(kronikáři byli v Bítově v letech 1920 - 1935 Karel Vilímek, 1950 - 1959 Josefa
Drdová, 1962 Eva Vilímková, 1965 - 1967 znovu Josefa Drdová)
Historie Bítova:
První zmínky o obci z roku 1379
(Deset urbářů českých). Podle R. Cikharta (Táborsko, 1921) však Bítov již roku
1250 příslušel k Chýnovu. Ve 14. století zde byl nápravník, roku 1379 zmiňování
Staněk, potom Mareš, který v čas války sloužil se samostřílem. Roku 1379 měla
obec Bítov 11 lánů a mlýn, v 15. století uvádí se ve vsi dvůr a mlýn, po válce
třicetileté zde byli dva usedlí, dva nově osazení a dvě zkažené živnosti. Roku 1654 v berní rule Bítov řazen do kraje bechyňského.
Původ názvu obce: Výchozím slovem asi „Viet“, což znamenalo „smlouva“, hláskovým
vývojem se „V“ změnilo na „B“. Jiný výklad vychází z osobního jména „Vít“,
pravděpodobnější je však první verse.
Obec do konce války (1. sv.)
neměla svoji samosprávu, ale společnou se Záhosticemi a Lažany. V době
popřevratové se obce osamostatnily. V té době 18 čísel popisných, samoty
Doubrava a mlýn, asi 120 obyvatel. V roce 1951 měla obec 20 čísel popisných.
V
katastru obce Bítov bývaly dvě obce: Doubrava a Hrotný. Ves Doubrava byla
v místech, kde stojí myslivna. Bývala příslušna k Sezimovu Ústí. Roku 1388
vykázán byl plat na vsi špitálu v Ústí. Když roku 1420 zmocnili se zboží
ústeckého Táboři, převedli obyvatelstvo do nově založeného města Tábora (1420) a tím
ves zpustla. Roku 1437 byla obci dědičně zapsána. V 16. stol. tu byl jenom 1
osedlý a ten po konfiskaci zboží táborského (1547) prodán byl Zdeňku Malovcovi k
Chýnovu. V 15. století zde byl jediný usedlý. Ves Hrotný (též Hrotín, Sranov)
byla na parc. č. 533 (na zboží chýnovském, nyní trať "na Hrotných" v katastr.
obci Bítovské). Ves zanikla nepochybně v 15. st., snad ve válkách husitských. Parcely přešly prodejem do
vlastnictví občanů Dlouhé Lhoty. Připomíná se již roku 1250 a měla ve 14. stol. 6 lánů, z nichž se
platilo po 32 gr., 2 kurech, 10 vejcích, robotovalo se z lánu 4 dni o žních, 2
dni o senoseči a 1 den při orání, na stavby měli dříví voziti, jednou v roce na
hon přijíti a na vánoce dříví přivézti.
V roce 1941 byla obec
elektrifikována. V roce 1950 bylo v obci 84 osob, 1951 byl uzavřen mlýn pro
malou výrobní kapacitu. V roce 1959 byl Bítov sloučen s Radenínem.
